Nepřítel před branami

Válečné dějiny mají své zapálené vyznavače. Není divu, mnozí historici si totiž prostřednictvím psaní o válce a válčení léčí své komplexy. Neliší se v tom mnohdy od svých čtenářů, pro které uniformy, typy bombardérů, kanonů či sečných zbraní představují snadný únik před skutečným světem.

Takové ortodoxní milovníky vojenských dějin kniha Marie Koldinské a Ivana Šedivého Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty nenadchne. Téměř se v ní nevyskytují líčení velkých bitev či válečných tažení. Tato kniha naopak dokazuje, že lze o válečných dějinách psát i přemítavým způsobem. Má sice v titulu slova válka a armáda, ale je mnohem více souhrnem sociologicky laděných úvah o české společnosti ve světle válečných strastí než suchým popisem podoby armád a způsobů válčení. Není o zbraních, ale mnohem více o lidech, kteří jsou přímými i nepřímými aktéry válečného dění. Historik Ivan Šedivý již před léty dokázal, že má nebývalý cit pro prolínání se bojových linií a nálad obyvatelstva žijícího v týlu. Ten se nyní podařilo přetavit do knihy, která se vědomě hlásí ke konceptu sociálních dějin.

Paralelní příběhy

Novátorsky působí hlavně to, že na místo chronologického výkladu oba autoři (jejich rozdílný rukopis je v jednotlivých pasážích dobře patrný) volí spíše strukturální pohled. Neprobírají tak po sobě středověké, barokní…