Krize nekončí
Trh s bydlením je v centru pozornosti prakticky každé vlády. Cíl politiků je obvykle stejný – zajistit dostupné, obvykle vlastnické bydlení pro nejširší vrstvy společnosti, i když mechanismy vládní pomoci bývají odlišné. Podstatné však je, že v poslední dekádě se proklamovaný cíl politiků o dostupných hypotékách, a tedy i „bydlení pro všechny“, přiblížil v řadě zemí realitě.
Trh s bydlením je v centru pozornosti prakticky každé vlády. Cíl politiků je obvykle stejný – zajistit dostupné, obvykle vlastnické bydlení pro nejširší vrstvy společnosti, i když mechanismy vládní pomoci (obvykle subvence) bývají odlišné. Podstatné však je, že v poslední dekádě se proklamovaný cíl politiků o dostupných hypotékách, a tedy i „bydlení pro všechny“, přiblížil v řadě zemí realitě. Díky nízkým úrokovým sazbám a přebytkům zdrojů na straně bank se dokonce finanční instituce často předháněly v nadbíhání i dříve zcela opomíjeným klientům – lidem s nižšími příjmy a z profesí bez stabilního příjmu.
Politici jásali, třeba ti američtí mluvili o „demokratizaci trhu s bydlením“, a ceny nemovitostí pod tlakem poptávky rostly. Zdražování v řádu procent za měsíc přivedlo ceny nemovitostí například v některých částech USA, Anglii či ve Španělsku do astronomických výšin a obavy z korekce se stupňovaly.
První známky nestability se loni projevily v USA právě u nízkopříjmových vrstev. Banky v jejich případě ve snaze prodat víc hypoték nabízely produkty, u kterých po počátečním období výrazně rostly splátky a mnozí dlužníci se dostali do potíží. Olej do ohně přilil i fakt, že rychle rostoucí trh přilákal nemálo spekulantů, kteří v době růstu cen chtěli nastoupit do „rozjetého vlaku“ a nyní pozice opouštěli.
Již od počátku krize proto…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu