Cyklistika vzpřímená
Lidé budou na kole jezdit, jen když to bude výhodné a stejně snadné jako použití každého jiného dopravního prostředku. Což zatím v Česku připadá jen sedmi lidem ze sta, kteří kolo využívají ke každodenní cestě do práce.
Jan Frundl z Ústí nad Labem má prý ke sportu trochu odpor. Nicméně každý den najede na kole patnáct, dvacet, někdy i čtyřicet kilometrů.„To není sport, ale nejrychlejší způsob, jak se někam dostat,“ tvrdí o své cyklistice. Čtyřiadvacetiletý historik pracuje v Národním památkovém ústavu a musí se přesouvat na zapadlá místa po celém kraji. A spočítal si, že pokud nechce jezdit autem, nejlepší bude kombinovat vlaky, autobusy a bicykl. A právě proto si koupil kolo značky Dahon, které se dá za deset nebo patnáct vteřin složit do balíku o velikosti cestovního kufru.
Projektantka Vlasta Doležalová (53) je sportovkyně, ale kolo používala vždycky spíš na cyklovýlety a nikdy neuvažovala o tom, že by na něm jezdila do práce. Až když jim ve firmě zřídili malou kolárnu, vytáhla kolo i na cestu do kanceláře. Z domova v Modřanech to má čtyři a půl kilometru do Braníka a trvá to asi patnáct minut, zhruba stejně jako tramvají. Ale je to příjemnější: „Jsem venku, jedu podle Vltavy, je to hezké ráno,“ říká.
Jiří Štěpán (32) pracuje v IT firmě Et netera, která spolupracuje se zákazníky z vyšších pater byznysu, kde se na oblečení rozhodně hledí. Když v jeho společnosti kupovali služební kolo, vybrali tudíž pohodlný typ s rámem typu „deep entry“, což je trubka, která vede jen nízko nad zemí. Na takové…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu