Špatně uspořádané město mě zraňuje

Radovan Lipus je sice divadelní režisér, ale známější je asi jako spoluautor a tvůrce pozoruhodného dokumentárního cyklu Šumná města. Nedávno vyšla jejich část na DVD a jejich desetileté natáčení se na počátku podzimu uzavře. Celou sérii bude tvořit 66 dílů a zmapované tak budou téměř všechny významné architektonické a urbanistické lokality v České republice. A co že vlastně znamená adjektivum „šumný“? „Vyrostl jsem na Těšínsku, kde se používá třeba ve spojení, že se urodilo ,šumně brambor‘, ale častěji asi v podobě ,šumno děvucha‘,“ říká Radovan Lipus. „To znamená nejen krásná a ztepilá, ale především taková, která má jiskru a je plná života.“

Ve vaší „street movie“ Šumná města mapujete téměř výhradně architekturu 19. a 20. století. To je Rakousko-Uhersko, první republika, období komunismu a současnost. Nakolik platí, že architektura je odrazem doby?

Platí to naprosto. Ve spojitosti s tím se zdá třeba absurdní, jak vydatně nás díky médiím dokáže zaměstnat spolupráce nějakého herce či zpěváka s tajnou policií a jak to vůbec neřešíme u architektury. Nikoho nezajímá, co dneska dělají lidé, kteří nechali vybourat nejcennější části historických měst, kteří na těch místech svým rozhodnutím nechali postavit budovy OV KSČ, kteří pustili magistrálu do centra Prahy. Z tohoto hlediska je přece pošetilost…