Rodinná pouta ze severu
V tomhle melodramatu dánské režisérky Susanne Bierové je tolik scén, v nichž hlavní postavy prolévají slzy, že by si je většina tvůrců nadávkovala pro deset filmů. Stačilo by málo, aby snímek Po svatbě, kandidát na Oscara za cizojazyčný film, který v roce 2006 nestačil na německé Životy těch druhých, sklouzl k uplakané mýdlové opeře.
V tomhle melodramatu dánské režisérky Susanne Bierové je tolik scén, v nichž hlavní postavy prolévají slzy, že by si je většina tvůrců nadávkovala pro deset filmů. Stačilo by málo, aby snímek Po svatbě, kandidát na Oscara za cizojazyčný film, který v roce 2006 nestačil na německé Životy těch druhých, sklouzl k uplakané mýdlové opeře. Režisérka se ale obratně vyhýbá sentimentalitě a žánrovým klišé, a pokud se člověk poddá rytmu filmu, může mu přinést hluboký zážitek. Poetika zkušené autorky sice už léta více než zavání citovým vydíráním, ale co naplat: funguje spolehlivě.
Šťastná smrt
Velký podíl na celosvětovém úspěchu příběhu o svatbě, na níž začínají vycházet najevo stará rodinná tajemství, má ale zázračné dítě dánského filmu Andreas Thomas Jensen. Scenárista, který se ve svých šestatřiceti letech podílel na vzniku už více než tří desítek filmů. Jméno si udělal na komediálních gangsterkách typu snímků V Číně jedí psy nebo Blikající světla, pak se začal věnovat vztahovým skládačkám, jakými byly Mifune nebo Wilbur se chce zabít. Všechny jsme mohli vidět i v českých kinech.
Po svatbě je už jeho třetí spolupráce s Bierovou. Zejména jejich Bratři okouzlili kritiky a diváky originálním příběhem o konfrontaci mezi povahově rozdílnými sourozenci, do jejichž soupeření o ženu osudově zasáhne angažmá jednoho z nich ve válce v Afghánistánu. A zatímco černá ovce…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu