Přivázaní na jednom laně

Moře stejně tak jako hory a poušť představuje zvláštní prostor, který v člověku vyostřuje vnímání, obnažuje podstatu věcí a umožňuje mu přiblížit se k sobě samému.

Skotský autor Ian Stephen (1955), básník a tvůrce divadelních her určených k uvádění v „britských rybářských vesničkách a městečkách“, je spjat se souostrovím Vnějších Hebrid, kde se narodil a dosud žije. Obyvatelé těchto ostrovů se zabývají lovem ryb a také ptáků, z jejichž peří se vyrábějí spací pytle. Ian Stephen také v nedávných letech navštívil Prahu a Olomouc a vytěžil z těchto návštěv i několik básní. Výbor z jeho více než dvacetileté tvorby u nás nyní vyšel v dvojjazyčné úpravě pod titulem Adrift. Napospas vlnám.

Starý svět rybářů

„To musíš zažít na vlastní kůži,“ končí první báseň souboru. Střetávání a potýkání se s mořem v sobě opravdu obsahuje něco pomalu nepřenosného. Vždyť výrazy, které často používáme jako metafory: „hloubka“, „mělčina“, „bouře“, „manévrování“, „pevná půda pod nohama“, jsou pro autora i všechny námořníky běžně zakoušenou skutečností.

Stephenovy básně jsou velmi konkrétní, vždy inspirované místem, událostí nebo člověkem. Zprostředkovávají nám zážitky z rybolovu, z drsného života na ostrovech, jsou často prostým a sugestivním vyprávěním: „Na moři se živíme lovem ryb a…