Povedené výročí
Když se připomínají důležité momenty naší historie, hrozí to většinou trapností či rozpaky. O čem stále dokola mluvit? A jaký způsob akcí zvolit? Vždyť už to tu bylo tolikrát. Letošní akce, které připomínaly čtyřicet let od tragické události roku 1968, se ale podařily.
Když se připomínají důležité momenty naší historie, hrozí to většinou trapností či rozpaky. O čem stále dokola mluvit? A jaký způsob akcí zvolit? Vždyť už to tu bylo tolikrát. Letošní akce, které připomínaly čtyřicet let od tragické události roku 1968, se ale podařily.
Významná výročí se nemají oslavovat megalomanskými přehlídkami, nýbrž způsobem, který umožní o historických událostech přemýšlet. A tak tomu bylo letos v srpnu. Média, intelektuálové, pamětníci i politici se pokoušeli hledat klíčové momenty šedesátých let, které vyvrcholily okupací Československa. Za pozornost stojí i to, že se Česká televize rozhodla věnovat hlavní vysílací čas roku 1968. To je něco nového, nehledě na drobné nedostatky. Stejně se podařily jiné programy, jako například obsáhlý portrét Františka Kriegela, který pro rozhlasovou stanici Vltava připravil Martin Groman.
Padala celá řada interpretací, které se nepochybně ne všem líbily. Zejména osmašedesátníci museli být trochu rozladěni, že většinou byla k slyšení kritická slova o tehdejší československé oblevě. Ale bylo by chybou za tím hledat nějaký zlý záměr či snahu odstřihnout tehdejší představitele od vlivu na dnešní společnost a politiku. Prostě vítězí pohled, který už má odstup.
Všichni účastníci debaty mají jeden stejný cíl – udržet události šedesátých let v povědomí mladších generací. A to je potřeba. Znalosti mezi mladými lidmi jsou doslova žalostné, nicméně je třeba hned dodat, že nikoli jejich vinou.
V průběhu minulých týdnů proběhla řada diskusí se středoškoláky či vysokoškoláky o srpnových událostech. Jejich zájem byl přirozený, nehraný a rozčilení nad tím, že je na školách neučí o moderních dějinách, až překvapivě spontánní. Velmi často padala v různých variacích následující poznámka: „Proč mám umět vyjmenovat nazpaměť české krále, když nevím, kdo byl Gottwald nebo Dubček?“ K tomu není co dodat.
Pro mladší generace byly tedy oslavy minimálně signálem, že se tu v šedesátých letech odehrálo něco, co stojí za pozornost. Třeba pak vyvolají vlastní revoluci či vzpouru proti dnešnímu vzdělávacímu systému, který se děsí toho, že by měl učit i o nedávné minulosti. Argumenty, že je to stále příliš živé a není jasné, jak učit, jsou chatrné. Stačí zájem a přestat se strachovat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].