Parvíz Mušaraf odstoupil

Parvíz Mušaraf, který míval pověst spojence Západu na Středním východě, minulé úterý odstoupil z úřadu prezidenta Pákistánu. Předešel tím procesu odvolání, který proti němu chtěla zahájit vládní koalice vzniklá po únorových volbách. Mušaraf čelil obvinění z protivládní konspirace, nezákonného propuštění desítek nejvýznamnějších soudců v listopadu minulého roku a selhání při zajištění bezpečnosti zavražděné politické soupeřky Bénazír Bhuttové. V Pákistánu se spekuluje, že si Mušaraf dobrovolným odchodem vykoupil beztrestnost, nikdo to však zatím nepotvrdil.

„Jsme mu hluboce vděčni,“ ocenila Mušarafa americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová hned poté, co hlavní spojenec v boji proti terorismu oznámil svůj odchod z funkce. Ve stejnou dobu byly pákistánské ulice plné tančících lidí mávajících zelenobílými státními vlajkami na oslavu odchodu muže, který nebyl jen spojencem Západu, ale v posledním roce také nejméně oblíbeným vůdcem v dějinách země.

Přitom v říjnu roku 1999, kdy generál Mušaraf v nekrvavém puči sesadil tehdejšího konzervativního premiéra Naváze Šarífa, vše vypadalo přesně naopak – národ jásal, že byla svržena zkorumpovaná demokratická vláda a od nového vládce očekával lepší hospodářskou politiku a konec vysilujících stranických šarvátek; svět se zlobil, že v zemi s jadernými zbraněmi opět převzal moc vojenský diktátor.

Mušaraf ale kýžené zlepšení životní úrovně Pákistáncům nepřinesl – v současné době se země vypořádává s 24procentní inflací, překonává největší energetickou krizi ve svých dějinách, nesnížila se ani korupce, ani chudoba. Mušaraf vládl autokraticky, ale prosazoval svobodu médií, kterou omezil jen během loňského podzimu, kdy byl v zemi vyhlášen výjimečný stav.

Mušarafova oblíbenost trpěla také tím, že si získal pověst „americké loutky“. Brzy po teroristických útocích 11. září se postavil na stranu Spojených států, ačkoli Pákistán a především jeho mocné tajné služby do té doby podporovaly Tálibán, jenž ovládal sousední Afghánistán. Mušaraf však odsoudil islámský extremismus, poslal své vojáky do krvavých bojů proti radikálům ovládajícím kmenová území v těžko dostupných horách západního Pákistánu a vydával se za nenahraditelnou záruku umírněného Pákistánu. Kritici však vždy upozorňovali na to, že pákistánská tajná služba pořád pomáhá svým starým tálibánským přátelům a že spojenectví s Mušarafovou diktaturou oslabuje důvěryhodnost evropského a amerického tažení proti terorismu a extremismu v regionu.

Západ dnes nachází nového spojence v demokratické pákistánské vládě, Mušaraf se nakonec i v jeho očích stal nahraditelným. Nová vláda je však sňatkem z rozumu dvou nejsilnějších politických stran, jejichž vůdci se osobně nesnášejí a v prvních měsících u moci se kromě snahy odvolat Mušarafa na žádných reformách shodnout nedokázali. Jejich spolupráce rozhodne, zda si Pákistánci budou možnosti demokratické volby i nadále vážit, nebo zda zase budou volat po dalším zachránci s armádní šarží.

ÉRA PARVÍZE MUŠARAFA

říjen 1999 – Mušaraf stojí v čele dramatického vojenského převratu, který svrhl tehdejšího premiéra Naváze Šarífa

2001 – jmenuje sám sebe prezidentem Pákistánu; po teroristických útocích 11. září se staví na stranu Spojených států a získává jejich podporu

leden 2002 – pronáší klíčový projev, v něm odsuzuje islámský extremismus

květen 2002 – pořádá referendum, které prodlužuje jeho prezidentský mandát do roku 2007; referendum bojkotovaly všechny politické strany a jeho výsledky byly zfalšovány; Mušaraf se za něj později omluvil

říjen 2007 – podruhé zvolen prezidentem

listopad 2007 – Nejvyšší soud se chystá vyhlásit jeho znovuzvolení za protiústavní, Mušaraf vyhlašuje výjimečný stav a je opět jmenován prezidentem

březen 2008 – jeho strana Pakistánská muslimská liga (Q)

prohrává volby

srpen 2008 – Mušaraf pod hrozbou odvolání z funkce parlamentem rezignuje na post prezidenta Pákistánu