Novinky

Stig Sæterbakken: Siamská dvojčata

Přeložila Jarka Vrbová, kniha Zlín, 137 stran

V útlém románu líčí norský spisovatel Stig Sæterbakken (1966) soužití dvou manželů – starců. Na střídačku v knize hovoří on (slepý, paralyzovaný, ve dne v noci zavřený v zaneřáděné koupelně) a ona (která o zahořklého partnera pečuje už jen mechanicky). Brzy je jasné, že oba pojí jen perverzně nenávistná závislost. Stařec na sobě i okolí provádí permanentní vivisekci a dává nám nahlédnout do své zvrácené mysli. Nejraději přitom používá fekální metaforiku, ovšem ohavné, byť někdy trefné, jsou tu vlastně všechny obrazy. Třeba na prsa vlastní matky vzpomíná jako na dva propíchnuté puchýře. Siamská dvojčata redukují stáří na zavánějící tok vyměšování a lidské manipulace a tato fikce rozhodně nepůsobí povzbudivě. Naštěstí pro čtenáře ale ani úplně věrohodně.

Raymond Chandler: Výpalné na Noon street/Pick up on Noon Street

Přeložil Tomáš Korbař, česko-anglické vydání, Garamond, 125 stran

Jednu minutu po sedmé se Pete Anglich, tajný agent protinarkotického oddělení, převrátil na tvrdé posteli a podíval se na levné náramkové hodinky na svém zápěstí. V tu chvíli ještě netušil, že bude už brzy proti své vůli zatáhnut do pasti Křiváka Waltze a že mu zkříží cestu jedna bledá a křehká dívka v nesnázích, která bude potřebovat jeho ochranitelskou ruku.

Gabrielle Praschl-Bichlerová: Ferdinand Maxmilián Habsburský

Soukromé dopisy mexického císaře a jeho rodiny

Přeložil Jiří Vodvárko, Ikar, 230 stran

Kniha věnovaná především osobnosti mladšího bratra císaře Františka Josefa – Maxmiliána – je založena na osobní korespondenci členů rodiny Habsburků, která je zveřejněna vlastně vůbec poprvé. Ale ne ve své úplnosti. Autorka vybírá jen to, co jí připadá čtenářsky vděčné. Dozvídáme se tak hlavně o poměrně harmonických a láskyplných vztazích v rozvětvené rodině, o tom, jak panovníci a jejich děti trávili svůj volný čas. Autorku zajímá i vše kolem námluv a svateb, už méně se zabývá politikou. Zdá se, že Maxmiliána, který byl v Mexiku korunován císařem a v roce 1865 zastřelen republikány, nechová ve zvláštní oblibě. Naopak: jeho dopisy interpretuje tak, aby dokázala jeho megalomanskou, nesnášenlivou a i jinak nehezkou povahu. Mohli bychom se potom ptát, proč vlastně na Maxmiliána jedna část Mexičanů nedá dopustit a nazývá jej zakladatelem moderního Mexika? O tom se nedozvíme nic.

Přesto je to kniha – navzdory své zaujatosti – zajímavá. Z dopisů totiž přece jen vystupuje výjimečná, vtipná a nadaná Maxmiliánova osobnost.