Napůl orel, napůl Švýcar

Slavní piloti obvykle vcházejí do dějin coby průkopníci létání, případně hrdinové stíhacích bitev. Hermann Geiger byl jiný případ. Do pilotní kabiny poprvé usedl v době, kdy už létal celý svět. Spoušť kulometu nikdy nestiskl a celý život prožil prakticky v jediném městečku uprostřed švýcarských Alp. Přesto když před dvaačtyřiceti lety zemřel, přišly na jeho pohřeb tisíce lidí. Z vrtulníku se na rakev sypala záplava květů a v průvodu se míhali ministři, poslanci, starostové, vysocí státní úředníci i švýcarská smetánka. A mezi nimi také desítky neznámých tváří naplněných vděčností – dlouhý zástup horolezců, turistů i montérů, kteří by se bez Hermanna Geigera toho dne nikdy nedožili.

Létat jako mezek

Létání byla jeho láska na první pohled. Chudá rodina se čtrnácti dětmi sice nepředstavovala ideální odrazový můstek pro kariéru pilota, ale mladý Hermann to nakonec dokázal. Vyučil se mechanikem, pracoval na letišti, s kamarády si vlastnoručně postavili větroň a střádal každý frank, aby měl na hodiny létání s instruktorem. Jakmile získal papíry, vyrážel v malém motorovém letadle nad Alpy.

Během cest dlouhými údolími a nad alpskými masivy si Geiger uvědomil, jakou dřinu představuje dostat do tisícimetrových výšek jakýkoli náklad. Počátkem padesátých let 20. století se na nepřístupných svazích velehor dost stavělo. Horské chaty, hotýlky v nižších polohách,…