Logika, mystika a letní inspirace

Pavel Sedláček

(1977) je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Po studiích působil jako ekonomický poradce prezidenta Havla (2001–2003) a odborný poradce ministra financí (2004–2006). Přednáší filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií na FSV UK. Je stipendistou Yaleovy univerzity.

Je léto, a tak se nepracuje stejně intenzivně jako po zbytek roku. I když se člověk rozhodne vehementně pracovat, jako na potvoru mívají ti druzí dovolenou a všechno se táhne. Řečeno ekonomicky: léto není nejefektivnější a nejproduktivnější doba.

Bertrand Russell napsal sborník Mysticismus a logika a jiné eseje. Už spojení těchto slov je zvláštní, ale nebylo by na tom nic zas tak radikálního, kdyby pan Russell nebyl jedním z nejdůležitějších matematiků minulého století. Hlavní sdělení knihy je překvapivé, ale jednoduché. Logika potřebuje mystiku. Proč? Protože žádná vědecká metodologie vám nedodá inspiraci k tomu, abyste na cokoli zajímavého přišli. Logika či vědecká metoda je sice schopna rigorózního postupu a hovoří řečí, které ostatní vědci rozumějí, ale sama o sobě je mrtvá, pokud není doprovázena inspirací. A inspirace, ta múza, je vesměs mystická záležitost. Samotná inspirace ale také nestačí: nápad, myšlenku je nutno převést do pevné formy, která není tak prchavá jako múza, aby jí i jiní mohli rozumět. A také: ne každý nápad je dobrý! Logika či vědecká metoda tedy slouží jako pojistka proti nesmyslům.

Příběhy doby

Věda či vlastně celá moderní doba na tuto mystickou část trošku pozapomněla. Respektive se o ní nehovoří, zdá se to nevědecké, nedá se to spočítat a derivovat. Múzám se vyhradila maličká oblast někde kolem umění.

René Descartes, obecně považovaný za zakladatele moderní vědy, sepsal své nejdůležitější myšlenky v knize Meditace o první filozofii. Řada filozofů, mezi nimi i nejpůvodnější současný český myslitel Zdeněk Neubauer, v jeho postupu vidí skutečnou meditaci, nikoli jen nadsázku. Descartes se zbavuje „klamu“ smyslového světa, vžívá se do snu a zde nalézá první krůčky ke své metodě, která se později stává základem vědeckého bádání. I kvantové fyzice či teorii strun rozumí jen několik lidí na světě. Alespoň takto to jednou řekl Feynman, klíčový kvantový fyzik. Pohovořit o tom, nakolik je toto po-rozum-ění mystická záležitost či nikoli, mohou jen ti, kterým z tisíce rovnic najednou vyvstane „smysl“. O speciální či obecné teorii relativity nemluvě. Příběhu o velkém třesku „věříme“ – i když mu rozumí jen málo z nás. Je to prostě jeden z příběhů naší doby, podobně jako byl kdysi ten o zahradě Eden.

I ekonomie je mysterium. Ekonomové ekonomiku nevymysleli, ta byla už před nimi. A moudrý ekonom do mysteria, že vše kupodivu funguje, moc nezasahuje. Pokusy inženýrsky postavit nové zřízení, které jsme si sami sestavili a rozumíme mu, dopadly… víme jak.

„Neproduktivní“ léto nemusí být promarněný čas, naopak! To letošní nebylo vůbec okurkové. Nárůst koruny, americká krize přelévající se do Evropy, válka v Gruzii. Času na inspiraci bylo málo. Tak se bojím, aby na podzim nebylo méně vynálezů a nápadů.