Kavkazská cesta

Silnice z Tbilisi do Vladikavkazu vypovídala minulý týden o několika různých věcech: o ruské invazi do Gruzie, o hospodářské úspěšnosti Gruzie a jejím katastrofálním vpádu do Jižní Osetie a o největším střetu Ruska se Západem od konce studené války. Cesta do zničeného hlavního města Jižní Osetie Cchinvali po moderní, téměř prázdné dálnici končí náhle po 40 kilometrech ve vesnici Igueti, kde gruzínskou hlavní dopravní tepnu zablokovalo asi tucet ruských obrněných vozů.

Když americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová 15. srpna vznesla požadavek na okamžité stažení ruských jednotek, stály už ruské tanky na okraji Tbilisi. Jejich poselství bylo jasné: „Nikdo nám nebude rozkazovat, co tady máme dělat.“ Více než týden po dohodě o příměří však ruská armáda stále okupovala celé kusy gruzínského území, mimo jiné i město Gori. Devatenáctého srpna si Rusko s Gruzií vyměnily válečné zajatce, ale brzy poté Rusové v přístavu Poti ještě svázali a nechali se zavázanýma očima jedenadvacet gruzínských vojáků. Podle ministerského mluvčího Šoty Utjašviliho měli tito Gruzínci v Poti chránit přístav před rabováním.

Na silnici z Tbilisi člověk opakovaně naráží na směrovky do Suchumi, které zároveň vypovídají i o politických cílech gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. Suchumi je hlavní město Abcházie, kterou Saakašvili spolu s…