Vytvořili jsme vakuum

Jana Hybášková

(1965) je poslankyní Evropského parlamentu, členkou jeho výboru pro zahraniční záležitosti a podvýboru pro bezpečnost. Byla velvyslankyní ve Slovinsku a v Kuvajtu, jako arabistka se věnuje Blízkému východu. O svém působení v Kuvajtu a o invazi do Iráku napsala knihu Čekání na válku (2004).

V Jižní Osetii se vytvořila enkláva podobná jihu Libanonu: území bez správy, se spornou kolonkou místní civilní obyvatelstvo, ovládané de facto původní ruskou generálskou mafií, která je na obtíž i Kremlu. My na Západě, místo abychom se bránili vlivům rozpadlého území, jsme jen opakovali, že garantujeme územní celistvost Gruzie. A Osetinci tak dlouho ostřelovali gruzínské vesnice, až se prezident gruzínského státu rozhodl svrchované území zabezpečit.

Demokratizujícím se státům slibuje Evropská unie přidružení. Gruzii jsme ale řekli: nejprve NATO. Na akčním plánu členství v NATO, propracovaném harmonogramu bezpečnostní transformace, se však Západ nedokázal shodnout. Namísto plánu, jak má Gruzie postupovat při řešení konfliktů ve svém okolí, ve vztazích s Ruskem, jí bylo vágně přislíbeno „jednoho dne“ členství. Nejasným postupem jsme vytvořili bezpečnostní vakuum. Rusko ho využilo.

Saakašvili možná spolehl na olympiádu. Už léta však upozorňují bezpečnostní odborníci v Evropě i v USA na hrůznou Šanghajskou organizaci pro spolupráci, organizaci společné obrany sdružující Rusko, Kazachstán a Čínu. Marně. Není divu, že první den operace v Gruzii použil Putin spolu s Nazarbajevem a čínským vůdcem k tomu, aby demonstroval sílu Šanghajské organizace. I to je cena za olympiádu v zemi, která provádí etnické čistky a žalářuje politické odpůrce. Jaká je síla ideálů olympijské charty?

Po celou dobu jednání o Kosovu Rusové vyhrožovali paralelou mezi samostatností Kosova a Jižní Osetie. Pokaždé jsme jim odpověděli: paralela neexistuje. Který ministr nebo úředník Unie, který stratég z NATO připravoval plán pro situaci, že se Rusové svou vyhrůžku pokusí potvrdit?

Ne Saakašvili, Unie a NATO udělaly strategickou chybu

Bush se nemohl dostat k jednáním o redefinici postavení ruských „mírotvorců“. Dnes vysílá mariňáky, aby poskytl humanitární pomoc obyvatelstvu napadenému „mírotvorci“. Je možné, že ve stejný okamžik francouzský prezident, snad z lásky k ruskému baletu, potvrdil „mírotvorcům“ časově i geograficky nejasně omezené bezpečnostní působení?

Unie by ráda definovala vztahy s Ruskem jako strategické partnerství. Namísto čitelných a vymahatelných kritérií pro takové partnerství, pro spolupráci v energetice, nukleární ozbrojení, lidská práva, vztahy s Čínou, postup ve společném sousedství apod. jen mluvíme o tom, jestli máme společné hodnoty. Ne Saakašvili, ale Unie a NATO udělaly strategickou chybu. Libanon 2006, Srebrenica 1994, Kuvajt 1991, Československo 1968. Kolikáté léto se poučujeme, že bezpečnost se nedá vypnout a zase zapnout. Rádi bychom ji vypnuli aspoň na dobu oficiálních dovolených. To by se ale naši politici o ni po zbytek roku museli odpovědně starat.