V nezávislosti je síla

Demokracie a svoboda se neobejdou bez nezávislých soudců. Nezávislost soudů na výkonné moci je nejdůležitější zárukou svobody. Tyto dvě zásadní věty zná v různých obměnách každý právník a určitě o nich slyšela většina politiků. V Česku přesto není možné prosadit skutečnou nezávislost justičních orgánů.

Po dvaceti letech od pádu totality se tato základní priorita demokracie u nás řeší reformami, které připomínají „třetí cestu“, hybrid silného vlivu státu a velmi regulované volnosti soudů. Jako by politici zkoušeli na počátku nového tisíciletí v právu cestu, se kterou neuspěli jejich předchůdci v osmašedesátém v ekonomice.

Justice musí být mocná

I ty nejlepší zákony a pravidla jsou nám k ničemu, pokud někdo nezajišťuje jejich dodržování. Když se tak neděje, stáváme se svědky zneužívání moci, vytváření klientelistických, nebo dokonce zločineckých propojení mezi politikou a obchodem. Domoci se práva v takových věcech, jako je vydobytí dluhu nebo nároku na styk s dítětem, trvá roky. Vězení se vyhýbá každý třetí odsouzený. Získat odškodnění za právní příkoří je téměř nemožné. A tak dál.

Ale za to přece nemohou politici, ale soudy, dá se namítnout. Soudy dnes patří podle průzkumů mezi nejméně důvěryhodné instituce v zemi. Skutečně jsme svědky scén, kdy jsou zásluhou chyb soudců propouštěni z vazby gangsteři, soudy vynášejí nepochopitelné a ve stejné věci naprosto rozdílné rozsudky, soudní řízení se táhne, ze soudů se…