Ostrov mluvících lišek
Nejen lišky jsou v románu islandského literáta Sjóna Syn stínu poněkud excentrické. Mladá žena postižená Downovým syndromem v něm jako oko v hlavě střeží skládačku ve tvaru rakve ukrývající latinské citáty z Ovidia.
Nejen lišky jsou v románu islandského literáta Sjóna Syn stínu poněkud excentrické. Mladá žena postižená Downovým syndromem v něm jako oko v hlavě střeží skládačku ve tvaru rakve ukrývající latinské citáty z Ovidia. A také vážený pastor Baldur Skuggason (jeho příjmení v češtině znamená Stínův syn) skrývá před lidmi hrozivé tajemství z minulosti.
Jeden z nejuznávanějších exponentů reykjavícké umělecké scény Sjón (vlastním jménem Sigurjón B. Sigurđsson, 1962), který stál u zrodu vlivného nakladatelství Smekkleysa (Nevkus), chtěl podle svých slov napsat stylistický experiment a zároveň co možná nejislandštější prózu.
„Nezvratná“ fakta
V útlé knížce, dějem zasazené do druhé poloviny devatenáctého století, poznáváme spoustu atributů, které bývají s Islandem tradičně spojovány. Je tu nehostinná krajina věčného sněhu, v níž sebemenší neopatrnost nebo chybný krok mohou stát člověka život. Je tu vesnická komunita, jejíž životní rytmus se odvíjí od bohoslužeb na místní faře a nechybějí v ní postavy svérázných místních blbů. K elfům, trollům a jiným nadpřirozeným bytostem, které odpradávna zabydlují mytologickou krajinu ostrova, odkazuje už název knihy – v originále Skugga-baldur – přízračná šelma z folklorních pověstí, jakýsi krutý kříženec lišky a kocoura.
Jenomže Sjónova novela, oceněná v roce 2005 Cenou Severské rady za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu