Krátké léto autonomie

Richard Wagner

(1952) je spisovatel a esejista. Narodil se v rumunském Banátu, v oblasti obývané německou menšinou. Jako mnoho rumunských Němců v osmdesátých letech přesídlil do Německa. Žije v Berlíně. Jeho poslední kniha se jmenuje O osudu dobré země.

Dvacátého prvního srpna 1968 skončilo jednomu šestnáctiletému mladíkovi léto. Mně. Bylo to léto se Stepním vlkem, Jimim Hendrixem a Stones. Bylo to léto v jedné pracovité banátské vesnici, kde se polozralá rajčata nosila v bedýnkách k nákladnímu vlaku jedoucímu na Západ. A taky léto u řeky, s děvčaty v bikinách – darech od západního příbuzenstva. Jejich západní auta – další dary od příbuzenstva – parkovala vedle našich kol, my jsme se snažili pamatovat si jejich jména, názvy aut, a ony se smály názvům našich kol, která se všechna jmenovala Victoria. Ale bylo to i léto z rádia, se jmény jako Dubček a Pelikán, Goldstücker a Šik.

To vše mělo najednou skončit? Vždyť to teprve začínalo. Dvacátého prvního srpna vyšel Ceauşescu, tehdy padesátiletý šéf komunistické strany, na balkon Ústředního výboru v Bukurešti a před shromážděným davem měl projev proti vstupu sovětské armády a jejích vazalů do Prahy. Bylo to neslýchané pro nás pro všechny, mladé, staré, komunisty, antikomunisty, většinou i menšiny. V celém východním bloku byl jediný. Jak bylo něco takového možné?