Klidně zabijte souseda!

Nejvyšší povinností novináře je, jak známo, psát pravdu. A proto bych se vám ráda hned v úvodu přiznala k něčemu, co může vypadat jako arogantní nezájem cizince: problematika nedostatku zubařů v Čechách mě vlastně vůbec nezajímá. Jistě, podepsala bych každou petici žádající dostatečnou lékařskou péči pro každého člověka na světě. A samozřejmě je mi líto, když se kolega v redakci několik dnů válí v bolestech, protože zubař nemá volný termín.

Jinak si ale myslím, že nedostatek dentistů nepatří k nejvážnějším problémům této země. A když se tady o něm přece jen zmiňuji, pak je to proto, že se v diskusích kolem eventuální podpory budoucích zubařů zase objevil onen argument, který mi v Česku strašně leze na nervy: totiž tvrzení, že se u nějakého opatření jedná o „sociální inženýrství“.

Antidiskriminační zákon, zákaz tělesných trestů, evropská směrnice o registraci chemických látek – v Česku se téměř žádná debata neobejde bez výčitky „sociálního inženýrství“, čímž se většinou myslí „nepřípustný zásah do společnosti“. Čeští politici zřejmě vycházejí z toho, že existuje něco jako „přirozený pořádek“ lidského spolužití, do kterého politik či stát nemají co mluvit. Tento „přirozený pořádek“ však je anarchií, stavem maximální individuální svobody – a v tomto smyslu je každý pokus o změnu tohoto stavu určitým „sociálním inženýrstvím“: zákon, který zakazuje zabít slabšího souseda, veřejné výdaje na materiální podporu těhotných žen, postižených dětí a stařečků, daňová pravidla, která lidi motivují k práci. Vždycky se jedná o zásah do „přirozeného stavu“ společnosti s cílem realizovat „lepší společnost“ a přimět lidi k určitému, žádoucímu chování. Kdo jakékoli „sociální inženýrství“ v zásadě odmítá, ten říká, že současný stav je ideální a žádnou změnu nepotřebuje.

Úkolem politiky je řešit otázku, v jaké společnosti chceme žít, jak by se lidé měli v takové společnosti chovat. Druhá otázka potom je, jakými prostředky lidi k tomuto „žádoucímu chování“ podněcovat. Nejde o nový socialismus, ale o otázky typu: Chceme, aby všichni své odpadky házeli do lesa, nebo chceme, aby odpady třídili? Co potřebují mladé rodiny, aby měly chuť, čas a peníze na výchovu dětí? A jak, k čertu, přimějeme studenty k tomu, aby se stali zubaři?