Asfaltová divočina
Je to starý – a dnes už trochu ohraný spor. Turisté i šumavští starostové už léta kritizují ochranáře z parku za to, že do těch nejkrásnějších míst Šumavy odmítají pouštět lidi. Ironicky se mluví o „zelené oponě“, která nahradila tu „železnou“. Vedení parku se nedávno rozhodlo tuhle zelenou oponu prolomit.
Jen na vlastní nebezpečí. Tuhle formuli musí podepsat všech devět mužů a žen, kteří se dnes rozhodli vyrazit s průvodcem do šumavské divočiny. Je půl deváté ráno a skupinka turistů středního věku je připravena něco zažít.
Všechny nalákala nová atrakce, kterou Národní park Šumava spustil na začátku srpna: sedm tras do míst, kam se obyčejný smrtelník bez zvláštního povolení nedostane. A dnešní etapa je podle legendy jedna z nejtěžších. Vyráží se do míst, kde žije přísně chráněný tetřev. Celodenní pochod vede „nerovným terénem, obtížně průchodným lesem a podmáčenými porosty“, jak slibují internetové stránky parku. Odměnou za tohle úsilí má být kromě zážitku z neporušené přírody i průvodcův výklad osvětlující, proč se šumavská příroda vlastně chrání. V evropských národních parcích jsou podobné výlety samozřejmostí. V Česku je to ale horká novinka. Všichni jsou tedy v napjatém očekávání, co dnešní den přinese.
Byla to kachna
Je to starý – a dnes už trochu ohraný spor. Turisté i šumavští starostové už léta kritizují ochranáře z parku za to, že do těch nejkrásnějších míst Šumavy odmítají pouštět lidi. Ironicky se mluví o „zelené oponě“, která nahradila tu „železnou“. Vedení parku se nedávno rozhodlo tuhle zelenou oponu prolomit. Za třísetkorunový poplatek, pro omezený počet lidí (maximálně čtrnáct v jedné skupině) a jen do konce letní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu