Žít s řekou
Přestože se je lidé pokoušejí odnepaměti spoutat, zbyla v nich dodnes síla a divokost. A platí to i v krajině, kterou civilizace už dávno změnila k nepoznání. Jak se vlastně lidem žije s řekou? Vydali jsme se po Jizeře, jedné z těch, které si dodnes zachovaly něco ze své přirozenosti.
Přestože se je lidé pokoušejí odnepaměti spoutat, zbyla v nich dodnes síla a divokost. A platí to i v krajině, kterou civilizace už dávno změnila k nepoznání. Jak se vlastně lidem žije s řekou? Vydali jsme se po Jizeře, jedné z těch, které si dodnes zachovaly něco ze své přirozenosti.
Když si dnes vzpomene na studentská léta, jen nechápavě kroutí hlavou nad tím, k čemu všemu ho tehdy na fakultě nutili. Diplom vodohospodáře dostal Tomáš Just mimo jiné i za projektování přehrad na Křivoklátsku nebo labských jezů. „Do technických zpráv jsem ale už tehdy psal drzé poznámky, že by se to dělat nemělo. Samozřejmě opatrně, aby mě nechali prolézt,“ usmívá se dnešní profesionální ochránce přírody své tehdejší opatrné touze upozorňovat na to, že se silou řek a potoků nemá smysl bojovat, ale ponechat jim prostor a využít jejich zákonů. V osmdesátých letech tedy chodil po březích, zaznamenával a fotografoval, co člověk na přírodě napáchal, a občas poslal nějaký „disidentský“ vzkaz. „Do křivoklátských potoků unikly silážní šťávy, úplně tam odešli pstruzi, tak jsem poslal stížnost na vodohospodářskou inspekci, ale nic se nestalo.“
Řeka je tady. Může být krásná a nebezpečná.V koutě stojí kolo, na němž Just ujel tisíce kilometrů podél Jizery a Labe, kam podniká turisticko-špionážní cesty jako zvěd…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu