Pán náramků
Jan Kalivoda se v cestě za penězi pustil do podnikání s identifikačními náramky, které se dnes při kontrole platících používají na všech velkých hudebních akcích. Dodává je nejen na festivaly, ale i na sportovní utkání, do nemocnic, porodnic a občas také márnic.
Je letní nedělní ráno, kalendář ukazuje srpen roku 2000 a třiadvacetiletému dobrodruhovi Janu Kalivodovi právě dochází, že má solidní průšvih. Za tenhle víkend prodělal něco přes milion korun. Špatně si spočítal, kolik vydělá velkolepá taneční party pod širým nebem na letišti v Roudnici nad Labem. „Byl to hodně drahý mejdan,“ říká dnes Kalivoda tónem, jakým se vyprávějí veselé historky z mládí. Tu lehkost si může dovolit, protože dluhy z Roudnice jsou dávno splacené a on má dnes firmu s obratem dvacet milionů korun ročně. Vlastně i díky tomuhle nevydařenému víkendu.
Vybřednout z nudy
Jednou z věcí, kterou tehdy do Roudnice složitě a marně sháněli, byly pásky na ruku, kterými by označili platící návštěvníky. A tak se Jan Kalivoda v cestě za penězi pustil do podnikání s identifikačními náramky, které se dnes při kontrole platících používají na všech velkých hudebních akcích. Dodává je nejen na festivaly, ale i na sportovní utkání, do nemocnic, porodnic a občas také márnic. A stihl toho dost: od firmy Identifikační systémy, které je stoprocentním vlastníkem, pochází nějakých šedesát až sedmdesát procent náramků, s nimiž v Česku přicházíme do styku. Dnes jednatřicetiletý podnikatel ovšem ještě před deseti lety na budoucnost byznysmena ani nepomyslel.
Vystudoval střední fotografickou školu a na první pokus se bez problémů dostal na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
