Tlačítko pro šťastné stáří
Permanentní strach z nehody a z toho, že, řečeno s obyvatelkou mladoboleslavského domova, „upadne a najdou ji až za měsíc“, znepříjemňuje život mnoha lidem. Právě proto by tísňová pomoc měla být dostupná co největšímu počtu seniorů, jak proklamuje také Národní program přípravy na stárnutí pro roky 2008 až 2013.
Pětaosmdesátiletá Zdeňka Uhlíková má jedny hodinky na levé ruce a druhé na pravé. Podle těch levých pozná, kolik je hodin, ty druhé jsou ale důležitější. Dávají jí svobodu žít ve vlastním bytě a zároveň jistotu, že tu nezůstane bez pomoci. „Kdyby se něco stalo, tady to zmáčknu,“ ukazuje tlačítko na hodinkách. „Je to moje záchrana.“
Tahle služba funguje v Mladé Boleslavi už tři roky, paní Uhlíková ji nejvíc využívala, když byl ještě živý její manžel: „On mi pořád padal. Já bych s ním ani nehnula,“ vzpomíná dnes drobná paní. Manžel už zemřel, na stolku stojí jeho fotografie a hned vedle futuristicky vyhlížející krabička s červeným světlem, která mu umožnila žít skoro až do smrti doma se svou ženou. Je to přijímač nouzového signálu z hodinek. Odtud jde varování na centrální pult pečovatelské služby. Tam se rozdrnčí zvonek, na obrazovce se zároveň objeví, kdo volá, jaké má zdravotní problémy, kontakt na příbuzné i informace o tom, kde jsou klíče od bytu. Všechny podstatné údaje, aby bylo možné dotyčnému pomoci. Podobný systém má několik českých měst, celkem využívá takové záchranné tlačítko přibližně 1200 českých seniorů.
Není to žádný zázrak techniky, tísňové volání funguje na sto padesát let starém principu telefonu. Pokud se ale do systému zapojí ještě navigace GPS a mobilní spojení, jak to u nás začala…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
