Šlápněte na můj plyn

První zařízení na vytápění rodinných domků smontoval Josef Jeleček před osmnácti lety v garáži. Zatím poslední plynové mašiny pracující na stejném principu jako prototyp, vyrobený ze starého favorita, už zkompletovalo sedm stovek zaměstnanců v jeho čtyřech fabrikách rozesetých po různých koutech Česka. A teď, v době všudypřítomných varování o ropné krizi, to vypadá, že po lidech jako on bude sháňka. Od plynových kotlů se totiž třebíčský podnikatel dostal až k plynem poháněným autobusům. Není to samozřejmě žádné vysvobození, protože i zásoby plynu jednou dojdou. Tato poznámka ale nic nemění na tom, že Jelečkova „plynová karta“ má před sebou slibnou budoucnost.

Z Dukovan do Liberce

„V devadesátém jsem měl jasno. Chtěl jsem co nejdřív začít podnikat. Jenže jediné, čemu jsem rozuměl, byly motory. Chtělo to první odpich,“ vzpomíná sedmačtyřicetiletý blonďatý elegán. Tím „nakopnutím“ se stal inzerát ministerstva průmyslu nabízející stosedmdesátitisícovou dotaci na projekt šetrného využití energie. Jeleček tehdy pracoval v jaderné elektrárně v Dukovanech a několik týdnů usilovného „melouchu“ přineslo ovoce: projekt na „kogenerační jednotku“ nakonec Jelečkovi vytoužený grant zajistil.

Na první pohled nejde o nic výjimečného – krabici podobnou klasickému plynovému kotli, která kromě tepla dokáže vyrobit i…