Paroubek je nebezpečný

Bohumil Doležal si už v šedesátých letech předsevzal, že chce psát jasně a bez vytáček. A řídí se tím nepochybně dodnes; rozhodně mu není blízké komentování stylem „může to být tak i tak“. Ostře seká vlevo i vpravo, nemá modlu, které by chtěl přinášet oběti, aby se zalíbil. V šedesátých letech vtrhl coby čtyřiadvacetiletý mladík na literární scénu, když psal recenze zejména do slavné Tváře. Soubor těchto textů vyšel před několika týdny knižně.

Odehrálo se v posledních týdnech něco, kdy jste si řekl, to je dobrá zpráva o české politice?

Člověk mé generace bývá svým založením pesimista, skeptik a škarohlíd, jobovek je vždycky víc, víc je prožíváte, jste jimi víc ovlivněný. Myslím ale, že dobré zprávy se najdou, že jich není málo a že se situace v posledních třech měsících trošku zlepšila. Když na nějakou takovou zprávu narazím, snažím se ji zmínit v komentářích.

A konkrétně?

Takhle z hlavy si nevzpomínám.

ČSSD je riziko

Ve svých textech v poslední době často varujete před kroky, které by mohly přivést ČSSD k moci. Z toho důvodu jste byl například proti Janu Švejnarovi. Teď jste riziko ČSSD zopakoval ve vztahu k Rusku. Kde vidíte problém?

Jsem přesvědčený, že pokud by se Paroubkova sociální demokracie dostala k moci, došlo by, když to přeženu, na změnu režimu. Paroubek…