V tmavém stínu léta

Andrzej Stasiuk

(1960) je polský básník, spisovatel a publicista. Získal řadu ocenění, několikrát byl nominován na polskou literární cenu NIKE. V češtině mu vyšly Haličské povídky (1995, česky 2001), Jak jsem se stal spisovatelem (Pokus o literární biografii) (1988, česky 2004). Je rovněž autorem četných novinových fejetonů.

Ropa je čím dál tím dražší, ale nic si z toho nedělám a čas od času prostě sednu do auta a vyrážím bez nějakého konkrétního cíle. Začalo léto a každé cestování připomíná prázdninovou jízdu. Zejména když vyrážíte ráno a vracíte se v poledne. Otevřeným oknem proudí horký vzduch. Zeleň ztratila jarní svěžest. Je tmavá a vrhá hluboký stín. V pravé poledne se vyplatí pobýt ve zčeřené trávě a naslouchat, jak v nehybném vzduchu hučí ovádi.

Přesně tak to vypadalo na jihovýchodním Slovensku, na místě, kde se setkávají hranice Maďarska a Ukrajiny. Země je nížinatá a bažinatá, protože kromě hranic se tady setkávají také řeky: Uh, Laborec a Latorica, slévají svoje vody dohromady tak, aby se z nich stala řeka Bodrog. Z podmáčené nížiny, přeťaté příkopy, porostlé shluky topolů, se otevírá výhled na nedaleké kopce Zemplínu.

Zelené vulkanické homole mají dokonale geometrické tvary. Zahaluje je opar poledního žáru. Po úbočích se obtáčí vinice tokajských odrůd, na obou stranách slovenské i maďarské hranice. Na ukrajinské jistě také, jenže…