Na Podkarpatské Rusi
Máme dnes totiž bohatý program, jedeme navštívit děti, které jsou zapojeny do projektu Střediska humanitární pomoci Diecézní charity ostravsko-opavské Adopce na dálku.
Blížíme se ke Koločavě. Cesta je špatná, naše auto se musí vyhýbat spoustě výmolů a děr. V hlavě se mi honí příběh Nikoly Šuhaje a nápěv písničky Zabili, zabili z divadelní hry a filmu Balada pro banditu. V deset hodin jsme konečně zde a neodpustíme si návštěvu České hospody a hrobu zbojníka Nikoly Šuhaje. Udělám ještě pár fotek překrásné přírody ukrajinských Polonin a spěchám za ostatními, abychom mohli pokračovat dále. Máme dnes totiž bohatý program, jedeme navštívit děti, které jsou zapojeny do projektu Střediska humanitární pomoci Diecézní charity ostravsko-opavské Adopce na dálku.
Návštěva u mé Marjánky netrvá dlouho. Během tří společně strávených hodin toho stihneme ale docela dost – prohlídku školy, do které třináctiletá Marjánka chodí společně se svými dvěma sourozenci, vycházku k řece, návštěvu doma s bohatým občerstvením a prohlídku místního dřevěného kostelíka. Potom se v obchodě setkáváme s paní, která byla navštívit ve stejné vesnici svého „adoptivního synka“ Vasju, a s místní koordinátorkou.
Usměvavá máma od dvou již odrostlých dětí nás seznamuje s tím, jak se rozdělují peníze určené dětem z ekonomicky a sociálně slabých rodin na Zakarpatí. Domlouváme se rusky, ukrajinsky i česky – pomáhá nám Slovenka Anička, která zná podrobně zdejší situaci a mnohé z podporovaných dětí i osobně. Teď už zbývá jenom rozloučení s maminkou podporované rodiny a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu