Lomo rusko-vídeňského přátelství

Ruský fotoaparát Lomo nikdy nebyl kvalitní foťák. Vídeň je spíše ospalejší metropole a největší odvaz, který dala světu, byl pravděpodobně sachr dort. Na film už nikdo nefotografuje a každá hračka se jednou omrzí. Takže je proti vší logice, že dva Vídeňané vyrobili z nejprimitivnější ruské kamerky globálně uznávanou „cool“ záležitost a svět si ji kupuje už víc než deset let.

Od 1. srpna začne lomografické hnutí fungovat i v Česku, bude možné přihlásit se k jeho stoupencům na stránkách www.lomography.cz a zakoupit si tam jeden z fotoaparátů, které dokážou udělat psychedelii i z nedělního výletu do Prátru. Jeden typ fotí čtyři snímky najednou, každý jiným objektivem, další rozfázuje realitu na sekvence, další fotí jako rybí oko. Stojí od tisíce do dvou a půl tisíce korun, jejich společným praotcem je přitom sovětské Lomo, zakoupené za dvě stovky v zaprášené prodejně Foto-kino v Praze.

Podle lomomytologie to bylo tak: bratři Boschovi, tehdy na studiích, vyjeli s přáteli z rodné Vídně za čerstvě odstraněnou železnou oponu. V roce 1991 byl československý trh ještě dobře zásoben dodávkami z RVHP a oni si za své šilinky nakoupili mimo jiné několik nových fotoaparátů. Byla to tedy spíš jen krabička s čočkou, ale když doma snímky nechali zvětšit v nejlevnějším „labu“, byli prý dojati zvláštním kouzlem, které v sobě měly tyto „ostré i neostré záběry ze života v Československu“.

O deset let později už měli někdejší studentíci prosperující firmu, obchodní zástupce v řadě evropských měst, kterým ovšem říkali „ambasadoři“, aby to lépe znělo, a vlastní obchod ve vídeňské Kunsthalle. Měli za sebou také misi v petrohradské továrně na Loma a setkání s Vladimirem Putinem, v té době mocným mužem radnice v Petrohradu, přičemž získali licenci na výrobu svého oblíbeného fotoaparátu. Tu pak rozšířili po celém světě a vyvinuli další nové typy, jimiž teď fotografují tisíce lidí. Protože je to sice jen krabička s čočkou, ale je to Lomo, největší vídeňský odvaz od časů sachr dortu.