Divoká noc s verbuňkem

Na první pohled vypadá jako kterákoliv jiná obec se třemi tisíci obyvateli: břízolitové domky, budova České pojišťovny s bankomatem, autobusová zastávka, textilní fabrika a několik paneláků. Jenže na několik dnů v roce se dokáže jako zázrakem proměnit v sídlo netušených zážitků. Uličkami začnou proudit stovky zvědavých návštěvníků, co chvíli je v davu vidět muž v černém klobouku s barevnou vestičkou či žena v křiklavě žluté suknici. Sem tam zazní housle, popěvek nebo výbuch smíchu, slyšet je i opravdové nářečí.

Jsme v kraji Moravského Slovácka, obec se jmenuje Velká nad Veličkou a právě sem přijíždějí další fanoušci folkloru ze všech koutů republiky. Hned u vjezdu do obce stačí zaplatit poplatek deset korun a ocitnou se ve světě „autentické lidové kultury“, kde se tančí a zpívá od „narození až do smrti“. Je sobota odpoledne, třetí den jedenapadesátých Horňáckých slavností a svátek tance, hudby, krojů a domácí slivovice právě vrcholí.

Ja, ženy, ženy, poraďte mi

„Těším se na to celý rok, tady totiž něco zažijete,“ prohlašuje u pokladny muž s batohem na zádech a spěchá směrem na náves. A tady už je opravdu živo: stovky lidí se jen s obtížemi proplétají v tlačenici mezi desítkami stánků tradičního jarmarku. Ve vzduchu se vznáší dým od roštů s klobásami a bramborákem, vaří se kukuřice a čepuje pivo. „Je to tady super,…