Česká bazénová republika
Na čtyřicet lidí u nás připadá jeden bazén. Doháníme USA, kde jeden bazén připadá na třicet obyvatel. Jsme prostě bazénová republika.
Malebné městečko Slavonice mívalo neméně malebnou plovárnu. Dnes tam jsou kopřivy a houští, ale okolní ulice se modrají zahradními bazény. Je to běžný obrázek, jen málokde obce investují do místních koupališť, protože přece „každý má bazén“.
Je to dosti pravdivý argument. „Dcera už je na bazén tak zvyklá, že by se v rybníku ani nekoupala,“ řekl na toto téma pan Václav ze Sedlčanska týdeníku Ekonom. Hospodářské noviny minulý týden přinesly zase odhady, podle nichž na čtyřicet lidí u nás připadá jeden bazén. Doháníme USA, kde jeden bazén připadá na třicet obyvatel. Jsme prostě bazénová republika.
A určitě to není tím, že by Češi tak vášnivě plavali. Modrý bazén je symbol nové prosperity. Je ztělesněním étosu raného kapitalismu, stejně jako třeba modrý pták v klopě jeho budovatelů. Vlastní bazén na vlastním pozemku za vlastní peníze. Právo na bazén je jednou z nových svobod a hlásí se o ně majitelé miniaturních příměstských zahrádek a třeba i občané z Podkrkonoší. Konkrétně ve Vrchlabí; novinové články z konce 90. let dokumentují, jak tamní sváděli boj s ochránci přírody, s fyzikou, neboť voda nechce stát na kopci, i s počasím, protože jen málokdy je tady opravdu na koupání.
Bazén byl a je symbolem rostoucího blahobytu: v průběhu let byl pořád dostupnější a dnes ho lze pořídit za polovinu průměrného platu. Zároveň se stal dokladem cenové senzibility českého zákazníka; právě proto na bazénovém boomu nejvíc vydělává řetězec Mountfield nabízející ty nejlevnější bazény a kolo štěstí plné slev.
Bazénů utěšeně přibývá i nadále, podle Mountfieldu dokonce víc než kdy dřív. Zároveň ale přicházejí signály, že něco se mění. Majitelé miniaturních zahrádek v satelitech si začali všímat různých jejich nevýhod, třeba že se na ně kvůli bazénu skoro ani nevejdou. V USA, kde mají ještě více bazénů, a tedy více prosperity, jsou najednou na prodej domy s bazénem a nesplacenou hypotékou. Vůbec bohaté země, kvůli kterým jsme po bazénech zatoužili, spíš utahují kohoutky v koupelně, než by napouštěly vodu na plavání, a hlásají, že voda je ropa 21. století. Někdo si bazén nemůže dovolit a další ho přestavuje na žabí jezírko, protože ho prohlašuje za neekologický a celkově nevkusný.
Věci jsou prostě složitější, než se původně zdálo. Česká společnost, jen co se definitivně zbaví naivity raného kapitalismu, se na svět asi taky začne dívat jinak. A pak začne uvažovat, co s těmi krásnými modrými bazény.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].