Vášeň k perlivé šťávě

Taková obhajoba diplomové práce se ani v prostředí uměleckých škol moc často nevidí. Přibližně dvacítka mužů i žen se jedno červnové dopoledne tísnila ve zkouškové místnosti v prostorách Vysoké školy umělecko-průmyslové a vícehlasem prozpěvovala verše typu: „Má to tak ráda/ když limonáda/ v ústech jí perlí.“ Členové originálního hudebního tělesa Mandelbrotovy kostičky přišli svým zpěvem podpořit Kláru Marešovou (1976), která pedagogické komisi představovala svůj tříapůlminutový klip k písni Žlutá. „Jsem moc ráda, že si na mě ve svém volnu udělali čas,“ říká energická animátorka, která si i obhajobu svého několikaměsíčního úsilí připravila v rýmech.

Absolventka oboru výtvarná výchova na pedagogické fakultě začala už od čtvrtého ročníku souběžně studovat v ateliéru animace na VŠUP. Školu měla postavenou kdesi na pomyslném piedestalu idealistických představ a nejprve ji překvapila přízemnější realita. „Je to jako s ženou, na kterou myslíš deset let. Pak s ní jsi a zjistíš třeba, že žvejká jogurt a po ránu vůbec není hezká.“ Její vztah ke škole ale evidentně není záporný. Vydržela na ní šest let, a kdyby nad Marešovou nevisela hrozba placení nezanedbatelných poplatků za delší studium, možná by se k diplomce rozhoupávala ještě dnes. Navíc teď plánuje pokračovat v doktorandském studiu.

Že chce jako absolventskou práci…