To kyselo je moc kyselý

Mária Romančíková už od rána „šúlá hady“. Vezme vždycky kousek kynutého těsta, udělá z něj hádka o velikosti užovky a namotá ho na tyč, trochu podobnou násadě od smetáku. Pak to celé připlácne chvatem, jaký se tu dědí z generace na generaci, namaže bílkem a obalí v mletých ořechách. A pak pomalu, za neustálého otáčení, peče na otevřeném ohni. Tyč se jmenuje trdlo, pečivo skalický trdelník a je chloubou městečka Skalica, které leží na moravsko-slovenské hranici kousek od Hodonína.

Skalica je bývalé „sľobodné královské mesto“ s pěkným historickým centrem, je tady deset kostelů a čtyři kláštery, ale skoro stejně významné kulturní dědictví je tahle zdejší sladkost. Dřív měla každá tetka za domem „komín“, malou pec, kde se trdelníky pekly, dnes je žen, které to umí, už jen pár a zdejší rodiny si ho u nich objednávají na svatby, pohřby, narozeniny. Lze ho pořídit také v pekárně v bývalém františkánském klášteře, kde jich manželé Romančíkovi napečou denně šedesát. „Jezdí si sem z Rakouska, z Čech, až od Prahy,“ říká paní Romančíková a zapisuje další objednávku do stolního kalendáře. Město se totiž rozhodlo, že právě na sladké pečivo sem naláká turisty. Dotuje pekárnu, už čtyři roky se tady pořádá slavnost Trdlofest, vozí pojízdnou pec na veletrhy cestovního ruchu. Na konci loňského roku získali pro skalický trdelník &„…