Skrytá podoba žen

„Deník jest kniha, do které znamenáme vůbec vše, co myslíme, cítíme, konáme; tam ukládáme své i cizí úsudky a zkušenosti, jakož i všechny dobré zásady; abychom dle nich se řídíce, stávali se vždy v pravém slova smyslu vzdělanějšími, dokonalejšími.“ Těmito didakticky motivovanými slovy byli v roce 1865 v časopise Škola a život nabádáni mužští adepti učitelského povolání k psaní deníku. Ten pro ně neměl být niternou, psychoanalytickou sebereflexí, nýbrž spíše vědomým prostředkem, jak si uspořádat myšlenky a sám sebe udělat dokonalejším.

Nejnovější kniha jedné z nejplodnějších soudobých českých historiček Mileny Lenderové A ptáš se, knížko má… se noří naopak do světa žen. Jsou to však ženy ve svých úvahách, hodnotách i výrazových prostředcích formované především právě světem těch osvícených mužů, kteří na ženy hleděli jako na objekty systematického vzdělávání.

Prameny psaní

Autorka se, stejně jako ve svých předchozích knihách (K hříchu i k modlitbě; Radostné dětství?), pokusila zachytit široké sociální spektrum žen, které si psaly v 19. století deníky. Na jejich základě se vcelku velmi úspěšně vykresluje svět ženského soukromí a mužům v 19. století skryté a skrývané podoby ženského nitra. Programově a promyšleně se přitom snaží zachytit určité vývojové trendy. Jak v souvislosti s počátky ženské emancipace, podmíněné modernizací…