Plamen a kód

Byla to vlastně pradávná Země na laboratorním stole. Velká skleněná baňka obsahovala atmosféru tvořenou různými plyny, menší nádobka „oceán“, který se ovšem v pokusu vařil, takže vodní pára unikala do „ovzduší“. Na simulované Zemi i pršelo, v „ovzduší“ jiskřily blesky představované elektrickými výboji.

Americký biochemik Stanley Miller, který experiment v roce 1953 uskutečnil, chtěl zjistit, zda budou v jeho modelu prazemě vznikat základní stavební kameny života. Skutečně vznikaly: Millerovi se podařilo v „oceánu“ najít například některé aminokyseliny, tedy látky, z nichž se skládají bílkoviny (pomocí bílkovin si organismy „staví“ svá těla a řídí jejich činnost).

Stopy ale vedly také do vesmíru. Koncem září 1969 se oblohou nad jižní Austrálií přehnala žhavá koule. Více než stokilový meteorit se ještě ve vzduchu rozpadl na řadu úlomků, jeden z nich dokonce prolétl střechou stodoly a zakončil svoji kosmickou pouť v hromadě sena.

Meteorit zvaný Murchison je už téměř 30let předmětem sporů. I v něm byly totiž objeveny aminokyseliny. Řada vědců se domnívala, že se do něj dostaly až na Zemi. Co lze také čekat od úlomků, které se válely v seně nebo někde na poli? Jenže tíha důkazů postupně narůstala; některé základní stavební kameny života bludný balvan skutečně přinesl z kosmu, zřejmě z asteroidu, jehož součástí kdysi byl.
…