Naděje sudu s dynamitem

Sen francouzského prezidenta Sarkozyho se splnil. Od 13. července oficiálně existuje Unie pro Středomoří, konglomerát 44 evropských, afrických a asijských států, jehož cílem je ekonomicko-politická spolupráce, která by měla být nezbytnou podmínkou míru, stability a prosperity středomořského regionu.

Při oslavných projevech v Paříži kondicionál vskutku převládal. Pomineme-li země z klidného severu Evropy, sešla se u kulatého stolu vskutku bizarní parta politiků z geopolitické oblasti, jež dosud spíš evokovala napěchovaný sud s dynamitem. Stačí se podívat na mapu a připomenout realitu.

Maroko s Alžírskem jsou v letitém sporu o Západní Saharu. Tuniský prezident Ben Ali ovládá své spoluobčany už dvacet let prostřednictvím policejního státu (o dvě dekády déle autoritativně vládne vůdce libyjské revoluce a někdejší stoupenec terorismu Muammar Kaddáfi, ale ten cestu do Paříže arogantně odmítl). Egypt znejistělý útoky Muslimského bratrstva má sice s Izraelem mírovou smlouvu, což neplatí o palestinské samosprávě, Libanonu ani Sýrii, zemích, které si nadto nemohou přijít na jméno. Rivalita a nepřátelství panují i mezi Tureckem a Řeckem (jedním z výsledků je vojensky rozdělený Kypr), bratrsky se neobjímají ani státy z bývalé Jugoslávie…

Právě z těchto důvodů je francouzská iniciativa chvályhodná a schůzka v Paříži představuje bezprecedentní historickou událost. Jestliže u jednacího stolu zasedli nepřátelé na život a na smrt (Izrael, Libanon, Sýrie) či vzájemnými animozitami rozhádané arabské i balkánské státy, lze hovořit o úspěchu. Svět se jistě nezmění ze dne na den, ale ledy se možná pohnuly. (Třeba oznámení syrského prezidenta Bašára al-Asada o ochotě otevřít diplomatické zastoupení v Libanonu a jednat o míru přímo s Izraelem je nadějné.)

Smysluplnost Unie pro Středomoří prověří ovšem teprve budoucí čas hledání kompromisů a dohod v otázkách vnímaných na základě zcela odlišných životních, náboženských i společenských zvyklostí a tradic. Jen namátkou: svoboda projevu, ekonomická imigrace, rovný přístup k pracovním příležitostem i vzdělání pro muže a ženy, životní prostředí, energie.

Proto je dobře, že oproti původnímu plánu byly do projektu vtaženy i zbývající členské země EU. Kakofonii rozhádaných hlasů dokáže snáze uklidnit někdo, kdo je na první pohled neutrální a má přesto zájem na tom, aby v oblasti, odkud se po Evropě šířila civilizace a kultura, zavládla důvěra, spolupráce a klid.