Komunisté na rozcestí

Ve vzpomínkách na události pražského jara 1968 se neustále vracejí úvahy o jakési třetí cestě, jež měla jednou provždy vyřešit neduhy moderní průmyslové společnosti a spojit přednosti obou politických systémů. Zaznívají v diskusích i nyní, kdy se blíží 40. výročí sovětské agrese proti Československu. Pokusme se přiblížit, jak reformní projekt vznikal, kam až byli komunisté připraveni zajít a k čemu skutečně dospěli.

Výměna prvních tajemníků Ústředního výboru KSČ 5. ledna 1968, kdy Antonína Novotného nahradil Alexander Dubček, nepředstavovala ještě jasné přitakání reformám. Jen pozvolna a spíše pod tlakem zdola se prosazovaly požadavky vykročit cestou změn, jež by řešily nakupené problémy, zejména v hospodářské oblasti, kde se s obtížemi realizovala ekonomická reforma – pokus zavést do centrálně řízené ekonomiky prvky tržního hospodářství.

Její autor Ota Šik si uvědomoval, že bez jisté demokratizace politického systému se nepodaří dosáhnout toho, aby ekonomika začala fungovat efektivněji. Proto už na sjezdu KSČ v červnu 1966 požadoval určité politické změny; myšlenku dát těm dole, kteří zatím mohli jen mlčky přihlížet tomu, co se ve státě děje, jistý podíl na rozhodovacích procesech, přizvat je k tvorbě politiky, později podpořili i někteří členové nejvyššího stranického vedení.

V půli cesty

Režim se tedy…