Jít, či nejít

Audit života Jiřího Čunka pokračuje, Karel Schwarzenberg zůstává ve vládě, stejně jako „pachuť v ústech“. Namísto katarze se rýsuje politické řešení a unavené otázky. Proč ministr Schwarzenberg, ten smutný rytíř, ještě neodešel z vlády, jak kdysi slíbil? A proč by měl odcházet, když jeho vážnost v české politice nelze srovnávat s váhou jeho neuváženého slibu, o nevážnosti jistého člena vlády ani nemluvě?

Obě otázky v sobě obsahují už i odpovědi a odrážejí dvojí představu o vládě.

Schwarzenbergův odchod by potvrdil představu, že od vlády jako celku máme v rámci společenské dohody žádat jakési mravní minimum. Když ho nesplňuje, slušní lidé z ní mají odejít, abychom věděli, co si o vládě myslet. Pokud Schwarzenberg zůstane, potvrdí představu, že od vlády jako pouhého sboru ministrů máme žádat především solidní výkon, neboť za ten si je platíme. Odcházet z ní mají proto ti horší, ne ti lepší.

Měl by odejít

Karel Schwarzenberg dávným slibem, že odejde z vlády, když se do ní Čunek vrátí, vycházel vstříc první představě: vláda nese jako celek vůči společnosti také odpovědnost nemateriální povahy, odpovědnost za slušnost. Byl to postup v souladu s jeho povahou, životem a jistě i závazkem vůči jménu, které je součástí té lepší části českých dějin. Získal si nemalé sympatie a vyvolal velká očekávání. Jeho slib však byl vyřčen na základě špatného odhadu aktuálních poměrů v české politice, a byl tedy politickou…