Společnost (s)potřeby
Materiální statky k životu jednoduše potřebujeme a nedokážeme se bez nich obejít.



Tomáš Sedláček
(1977) je jedním z pěti předních mladých ekonomů světa (Yale Economic review). Po studiích působil jako ekonomický poradce prezidenta Havla (2001–2003) a odborný poradce ministra financí (2004–2006); posléze se stal hlavním makroekonomickým analytikem ČSOB.
Materiální statky k životu jednoduše potřebujeme a nedokážeme se bez nich obejít. A přestože základní lidské materiální potřeby jsou omezené (a de facto relativně skromné), ty nezákladní a k životu ne zcela nutné potřeby se zdají být nekonečné. Právě na tomto principu funguje vyspělá ekonomika naší moderní „západní” civilizace: generuje nikdy nekončící řetěz nabídky a zároveň poptávky.
To, že naše poptávka může naše základní potřeby nejen téměř nekonečně převyšovat, ale že může dokonce jít i proti základní biologické logice, je v této přejedené povánoční době jistě evidentnější než v jiném ročním období. Ekonomika naší civilizace prostě funguje na principu hypergenerování (s)potřeby a vytváření neodbytného dojmu, že na tomto nikdy nekončícím bálu eskalace spotřeby a výroby je zcela nezbytné a nevyhnutelné se podílet.
Konkurenční škola
V naší civilizaci se také hodně mluví o svobodě – do té míry, že se z tohoto slova stává téměř kýč. Řečtí stoičtí filozofové se považovali za o to svobodnější, čím méně toho potřebovali. Čím více &„…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu