Smrt v Čechách

Příběh pětiletého Jana Rokose, hojně popisovaný minulý týden ve všech novinách, je z těch, které se dobře pamatují. Bohužel. O co šlo? Vloni koncem května rozhodl soud, že malý Jan půjde do péče otce a u matky bude trávit část víkendů. Hned první návštěvu ale matka Antonie Stašková syna nevrátila. Vzápětí se rozjíždí případ, který si zřejmě česká justice za rámeček nedá.

Otec Roman Rokos několik dní čeká, pak hlásí únos. Policie chce ale vidět papír od soudu, že matka skutečně nemá na dítě nárok. Jenže pan Rokos má jen dokument o svěření dítěte do jeho péče bez detailů o rozvržení péče. Roman Rokos se tedy opět obrací na soud, aby vydal nové rozhodnutí, už s detaily (péče jen v přesně stanovené víkendy), a začíná svoji expartnerku se synem na vlastní pěst hledat. Vydat nové rozhodnutí trvá soudu týden, v něm už má ale Roman Rokos potvrzené, že matka drží dítě neprávem. Policie však opět nekoná, čeká, až příkaz nabude právní moci. A tak ubíhají týdny, měsíce. Koncem července Rokos syna a jeho matku nachází u Chebu a hlásí to policii. Ta si Staškovou povolává, protože ale soudní rozhodnutí stále nenabylo právní moci (Stašková mezitím využila možnosti odvolat se), zase matku i s dítětem propouští.

Vzápětí Stašková a její nový partner i s dítětem opět mizí. Přestože jezdili po Česku ve svém autě a nechávali stopy v podobě vykradeného obchodu či nezaplaceného benzinu, nedokázala policie prchající dvojici s dítětem najít. Až koncem roku auto i s posádkou náhodou našla, bohužel se zabitým dítětem v kufru. Staškovou i jejího druha pak policie obvinila z vraždy.

Nyní je podstatné, jaké bude následovat poučení. Veřejné mínění v podobných případech logicky tíhne k rázným řešením a na to slyší i politici. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil už oznámil, že promýšlí změnu zákonů. Chce víc nahlížet rodinám ve sporu o dítě do soukromí a zvažuje také možnost soudit za únos rodiče, kteří dítě včas nevrátí.

Jenže dělící linie mezi institutem rodiny a státem je citlivá věc a přenechávat státu více prostoru je dvousečná zbraň. Často stačí případ dobře analyzovat a řešit lidská selhání, která podobné tragédie provází. Dosud známé informace o případu ukazují, kam cílit ministerský zápal. Třeba na zpružnění úředních procedur, které spory o děti provází. Prověrka policejního postupu minulý týden konstatovala, že policisté v případu Jana Rokose „nepochybili“. Takový závěr ale nemůže uspokojit nikoho, kromě byrokratů. A ty dnešní policie nebezpečně připomíná. Hlavně když je předpisům učiněno zadost.