Poněkud bledší barvy

Podle rozvášněné gruzínské opozice se tamější prezident Michail Saakašvili ukázal v lednových volbách jako arogantní despota. Její stoupenci s nadsázkou tvrdí, že Saakašvili není o moc lepší než ruský prezident Vladimir Putin. Saakašviliho odpůrci přistřihli prezidentovi křidélka a doufají, že v dalších volbách, které proběhnou ještě v tomto roce, ovládnou parlament. To by se jim také mohlo povést.

Na Ukrajině mezitím další zapálená prozápadní politička Julija Tymošenková přesvědčila velmi vyrovnaný parlament, aby ji znovu zvolil premiérkou. Viktor Janukovyč, její proruský rival, kterého vytlačila z úřadu, s hořkostí předpověděl „soudní procesy… krizi a skandály“. Je dost dobře možné, že se na post premiéra vrátí.

To jsou jinými slovy docela dobré zprávy. Demokracie, seriózní argumentace a veřejná soutěž jsou živé, mají se čile k světu a daří se jim poměrně dobře alespoň ve dvou zemích, v nichž pouliční protesty tak strhujícím způsobem zvítězily nad postsovětskou špatnou vládou.

Zklamání z vůdců

Důsledky takzvaných „barevných revolucí“ (gruzínská v listopadu roku 2003 byla zbarvena do růžova a ukrajinská o rok později do oranžova) byly v obou zemích matoucí. Tyto zmatky popudily jak utopisty, kteří v pouličních dramatech viděli střet západního světla a sovětského temna, tak cyniky, kteří tvrdili, že kde je zneužívání moci tak hluboce…