Kyselé vztahy

Česko-rakouské vztahy se často přirovnávají k manželství – manželství z rozumu, notabene. O vášnivé lásce mezi Prahou a Vídní nikdy nemohla být řeč. Zato každá strana po všech těch letech dobře ví, kde a jak se do toho druhého nejlépe trefit.

Jako vždy tak i po nedávné cestě Mirka Topolánka do Rakouska panuje na obou stranách poněkud podrážděná nálada. Přitom tato návštěva poskytovala ideální příležitost k opravdu „novému začátku“: na podzim rakouská vláda odolala pokušení a nepřidala se k maďarským pokusům o znovuotevření problému Benešových dekretů. Od poslední poruchy v Temelíně uplynul nějaký čas. A diskuse kolem stornovaných obrněných vozidel zřejmě nemá dost velkou váhu, aby skutečně zatížila politické vztahy obou zemí. Přesto se ale hned poté, co Topolánek Vídeň opustil, objevily články o tom, jak jsou všichni zase nespokojení.

Rakouští kritici jaderné energie reptají, protože podle nich kancléř Alfred Gusenbauer na Topolánka nevyvíjel dostatečný tlak kvůli Temelínu. A v Česku se všechny noviny rozhorlily, protože rakouští hostitelé poukázali na problém nelegálních migrantů z Čech. Copak neexistuje žádný recept na to, jak věčný koloběh popichování, přecitlivělosti a kyselých tváří prolomit?

Mám pro vás skutečnou senzaci

Kdo někdy zažil manželskou krizi, ten ví, že alfa a omega jen trochu obstojného vztahu spočívá ve vzájemné komunikaci. Právě v tomto ohledu se však Praha…