Ušák pro nevěstu

Designér Vladimír Žák (1980) není architekt a designér Ladislav Žák (1900–1973). Lidé si je prý dost často pletou nebo se aspoň Vladimíra ptají, jestli byl Ladislav jeho děda. Nebyl, ovšem ty stálé otázky přivedly studenta pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové k zájmu o tvorbu legendárního kolegy – hlavně k jeho slavným trubkovým křeslům ze 30. let. Kvůli němu si začal víc všímat meziválečného nábytku a posléze také značky UP, kterou je označena jeho podstatná část. A tak se dá říci, že vlastně kvůli němu teď na škole dostal cenu za nejlepší práci ve svém oboru a nominaci na cenu rektora.

Vkusné, funkční, drahé

Spojené UP závody byly na konci 30. let největším tuzemským výrobcem a dodavatelem pro střední i vyšší třídu, která se zhlédla ve funkcionalismu. Dnes je majitelem značky UP společnost Expandia. Před rokem se rozhodla obnovit slávu firmy, a oslovila proto současné designéry, aby pro ni navrhli patřičně stylové kousky. „Je to česká nábytkářská legenda, takže to pro mě byla velká výzva,“ říká Vladimír Žák.

Ze sedací soupravy Kubikula se nakonec stala jeho diplomová práce: vzniknul hranatý ušák, který svými tvary tak trochu připomíná kubistický nábytek, a podobné sofa. Dnes jsou součástí kolekce UP, Žák se tu dostal mezi česká designérská esa. Jednu z polic dělal třeba jeho někdejší rektor Jaroslav Pelcl, je tu stůl od jeho učitelů ze studia Olgoj Chorchoj, pohovka od Jana Padrnose a další od Maxima Velčovského. „Mám z toho dobrý pocit. Teď jde ještě o to, aby se to prodávalo a nebyl to jenom kousek na výstavu.“ říká Žák.

V pražské prodejně designového nábytku Konsepti může dobrý, dokonce vlastenecký pocit získat každý. Mnohem lépe jde na odbyt to, co není výjimečné.Nábytek se značkou UP tady stojí vedle kousků od nejlepších firem z designérských velmocí, jako je Itálie nebo Skandinávie. Sousedí s nimi docela důstojně, vyrovná se jim ve tvarech i čistotě provedení. Že by si sem teď chodily nevěsty z české střední třídy vybírat výbavu, tak jak to dělaly v obchodech Spojených UP za první republiky? Že by tu bylo zboží pro všechny, funkční, moderní? Že by to byla oslava umu českých dělníků a návrhářů? Zas tak veselé to bohužel není.

„Jsme největším podnikem svého druhu ve střední Evropě. Máme vlastní pily, dýhárnu, továrnu na překližky, továrnu na kovový nábytek, takže celý výrobní proces od stromu až po hotový výrobek je soustředěn ve vlastních závodech. Naše výrobky jsou absolutně kvalitní a přitom levné,“ psaly prvorepublikové Spojené UP závody v roce 1938 v propagačních materiálech. Takový bezstarostný tón jejich následovníci rozhodně použít nemohou. Pár pěkných artefaktů ve stylové prodejně vlastně jenom připomíná, že české nábytkářství je na tom docela špatně.

Křesla a pohovky pro novou kolekci UP se měla původně vyrábět v továrně v Rousínově, což je jedna z tradičních provozoven Spojených UP závodů. Továrna ale byla na jaře uzavřena pro „neschopnost čelit konkurenci“. Expandia vlastní ještě podniky v Soběslavi, Klatovech a Třebíči (ten byl ovšem před dvěma týdny poškozen při požáru). Živí se hlavně výrobou pro cizí firmy, mimo jiné pro globální nábytkářský gigant IKEA. Prototypy vystavované v Konsepti se vyrábějí většinou jen na objednávku a cenově se pohybují trochu jinde než dnešní středostavovské rodiny zařizující si domácnost: Žákovo křeslo Kubikula stojí přes třicet tisíc.

Mnohem lépe tak jde na odbyt to, co továrny vyrobí pod značkou Jitona. Nemá to výjimečný design. Spíš jde o obyčejný, domácký, neutrální, někdy trochu přeplácaný nábytek. Čistý design s myšlenkou jednoduchosti a modernosti se kupodivu daleko lépe prodával vrstevnicím Ladislava Žáka než Vladimíra Žáka.