Šťastná láska, která bolí

„Každý zboží má svýho kupce,“ zní v hitu Visacího zámku Známka punku. Slogan říká, že i na toho nejvyděděnějšího společenského outsidera čeká někde vhodný milostný protějšek. A podobně by se dalo shrnout i poselství filmu Sekretářka (2002). V téhle provokativní love story k sobě najdou cestu právník Edward (James Spader) a jeho sekretářka Lee (Maggie Gyllenhaalová). Neurotický Edward za svým impulzivně obsesivním chováním skrývá potlačované sklony k sadismu a Lee je masochistka z dysfunkční rodiny, čerstvě propuštěná z psychiatrické léčebny kvůli sebepoškozování. Člověk by čekal nějaké depresivní drama, ale opak je pravdou. Sekretářka je film s decentním načernalým humorem a pochopením pro ústřední dvojici.

Svérázný milostný příběh režiséra Stevena Shainberga vznikl podle stejnojmenné povídky Mary Gaigskillové s názvem Špatné chování. Získal Zvláštní cenu poroty na festivalu v Sundance. Film vděčí za svůj úspěch hlavně hereckému obsazení. James Spader je pro role uhlazených pervertů s temným vnitřním životem jako stvořený a taky si už pár podobných rolí zahrál. Zjevením byl ale výkon Maggie Gyllenhaalové v její první velké roli. Ta se vcítila do Lee podobně intenzivně jako například Emily Watsonová do Bess v Trierově melodramatu Prolomit vlny.

Na začátku filmu je to politováníhodná bytost s prázdným výrazem ve tváři a s línou dikcí vzbuzující pochybnosti o duševním zdraví. Při prvních nevinných sadomasochistických hrách s Edwardem vnitřně ožívá: Edward ji například vyplácí na zadek za schválně udělané chyby v nadiktovaných dopisech. V působivé scéně svádění objeví šéf na Leeině těle jizvy po žiletkách. Proč se řežeš, ptá se jí. „Je to proto, že někdy se bolest uvnitř musí dostat na povrch, a když vidíš důkaz té vnitřní bolesti, tak konečně víš, že skutečně existuješ? A pak když vidíš, že se zranění hojí, tak je to úlevné. Je to tak?“ Svěří se Lee se svými potlačovanými touhami a přikáže jí, aby se sebepoškozováním přestala, na což ona ráda přistoupí. Maggie Gyllenhaalová pak přesvědčivě ztvárňuje proměnu psychické trosky v sebevědomou, byť ve vztahu totálně submisivní zamilovanou ženu třeba ve scéně, kdy jí Edward telefonem určuje, co přesně si má vzít k večeři.

Objevily se kritické ohlasy, které režiséra obviňovaly, že natočil mužskou šovinistickou fantazii o podřízení žen mužům. Stejně jako někoho může dráždit, že sadomasochistická dvojice může dojít ke štěstí až v momentě, kdy se svým netradičním sexuálním rituálům nebrání, ale rozhodne se je plně rozvinout. Jak ve filmu také zazní: „A kdo říká, že láska musí být laskavá a něžná?“ Láska asi nemusí, ale Shainbergův film takový přes značně kontroverzní obsah je. Přes všechny satirické šlehy proti politické korektnosti a společenskému pokrytectví jde vlastně o docela konvenční romantickou tragikomedii. Dva se seznámí v práci, zjistí, že se mají rádi, projdou deziluzivní fází vztahu a nakonec spolu šťastně skončí.

Ale v běžném romantickém filmu neuvidíte takovou situaci, jako když nejapný Leein nápadník Peter (Jeremy Davies) připraví svou milou o panenství a starostlivě se jí zeptá, jestli ji první styk nebolel. „Ne,“ odvětí Maggie Gyllenhaalová a v očích se jí zračí opravdu hluboké zklamání.

Sekretářka

ČT 2, 17. 7., 23.50