Předražená vítězství

Čtyřicetiletý profesionální voják Donald Aptend v Iráku podle vlastních slov neprožil žádná zvěrstva. Vojenskou službu na jihu země považoval za dobrou životní zkušenost. „Myslel jsem si, že se vrátím domů a budu pokračovat, kde jsem před válkou přestal,“ vzpomíná na plány o návratu do civilu.

Představy se ale nenaplnily. Nemohl spát, probouzely ho i nejtišší zvuky. Když se procházel po ulici, nespouštěl oči z odpadkových košů – bál se, jestli někde není ukrytá výbušnina. To ho dovádělo k zuřivosti. Jednoho dne sebral pes jeho synovi kousek pizzy. Chlapec začal plakat a Donalda přemohl jeden z častých záchvatů vzteku – chytil psa, přitlačil ho k zemi a znovu a znovu ho plnou silou mlátil do hlavy. „Moje žena byla v šoku. Zjistil jsem, že svůj stav sám nezvládnu, a odešel do sanatoria,“ řekl v rozhovoru pro týdeník Die Zeit.

Aptend nyní zápasí s posttraumatickou stresovou poruchou – opožděnou reakcí na ohrožení, která se projevuje znovuprožíváním neodbytných vzpomínek. Není při tom žádnou výjimkou. Z celkového počtu 1,6 milionu vysloužilců, kteří prošli válkami v Iráku a Afghánistánu, registruje americké ministerstvo pro záležitosti veteránů 300 000 těch, jež trpí psychickými problémy, jako jsou třeba právě posttraumatické poruchy. Ve srovnání s válkou ve Vietnamu se jedná o zhruba osmdesátiprocentní nárůst.

Netušené možnosti

V USA je v současné době…