Já z vás nadělám literaturu!

Otevřenými dveřmi proniká do omšelé místnosti šedivě kalné světlo. Protější oprýskaná zeď, ranní kavárna prázdných židlí a stolečků, ticho i nehybná postava servírky za tmavým barem evokují samotu a opuštěnost obrazů Edwarda Hoppera anebo atmosféru dekadentní básně. „Dekadence v poezii i v próze je mně v literatuře docela blízká,“ říká o pár chvil později Ondřej Macura (1980), poručí si pivo a pobaveným úsměvem vnese do okolní melancholie jiskru optimismu.

„V každé dobré knížce můžete objevit něco, co vás inspiruje, osloví. Třeba jen různost autorských pohledů na určitý existenciální problém, stav duše anebo společenský jev,“ vysvětluje středoškolský učitel literatury svůj vztah k psanému slovu. Že v jeho případě nejde o pouhé intelektuální teoretizování, dosvědčuje i debutová básnická sbírka Indicie, kterou mu vydal Klub přátel Tvaru.

Ondřej Macura se narodil v Praze. Po gymnáziu vystudoval na Filozofické fakultě UK češtinu a literaturu a nyní učí pátým rokem na Českoslovanské akademii obchodní. Jak sám přiznává, k psaní ho přivedlo nejen rodinné literární zázemí, ale i nezbytná inspirace četbou: třeba beatnické poezie, z klasické literatury pak Dostojevskij. Dle svých slov pořád rád leží v klasicích a v tomto směru na gymnáziu vede i básnické semináře s přesahem k filozofii.

Na otázku, jak dalece se dnešní studenti…