Druhý život Mikuláše II.

Panovníci se v minulosti často stávali oběťmi spiknutí a atentátů, jejichž motivy byly různé, od touhy po moci až po náboženské spory. Přelomem v technologii násilné likvidace panovníků se stala poprava anglického krále Karla I. v roce 1649 – král, nejvyšší reprezentant a vládce Anglie, byl jako škůdce země popraven ex lege z vůle parlamentu.

Také 20. století bylo bohaté na násilné odchody panovníků z tohoto světa; k obětem patřil i ruský car Mikuláš II. z dynastie Romanovců, od jehož násilné smrti uplyne 17. července 90 let. (Nebyl sám – z celkového počtu 52 příslušníků carské romanovské rodiny jich bylo 17 popraveno nebo zemřelo za podezřelých okolností v průběhu ruské občanské války.)

Občan car

Když v roce 1894 Mikuláš II. nastoupil na carský trůn, rozhodně to nebyl nejvhodnější muž pro dobu, která přicházela. Ruské impérium se dralo na velmocenské výsluní, lákalo zahraniční investice, budovalo těžký a vojenský průmysl a snažilo se zbavit své zaostalosti, odblokované teprve nedávno zrušením nevolnictví (1861). Horečné budování státního kapitalismu přinášelo i negativní dopady: sociální nerovnost, otřesné životní podmínky dělníků, radikalizaci politického spektra a nespokojenost politických elit, kterým car spolu s konzervativní šlechtickou kamarilou odmítal přepustit jakýkoli podíl na moci.

Mikuláš II. byl sice laskavý člověk, ale…