Dějiny jako drama

Historie je obecně srozumitelná skrze tradiční vyprávěcí struktury. Svazky dokumentů někdy nevypoví tolik co výstižná zkratka. Zatímco dokument je dobový produkt, výpověď má hodnotu nadčasovou. Na dvou výpovědích můžeme ukázat povahu skutečnosti po bolševických coup d’etat z února 1948 a srpna 1969, jak ji intenzivně prožili dva umělci.

V dubnu 1948 vystihl básník Jan Zahradníček v dopise příteli, co se přihodilo společnosti. „Připadá mi někdy, že to, co vidím kolem sebe, není už život opravdový, ale jenom rej loutek postrkovaných neviditelnou rukou. Život se ze všeho horempádem vyprazdňuje, zbývá jen posunčina stínů a mám hrůzu, že se všechno jednou rozpadne i bez atomové bomby.“ V říjnu 1969, krátce po brutálním potlačení výročních protiokupačních demonstrací, popsal ve svém deníku režisér Pavel Juráček bláznivou inverzi hodnot. „To nejsou dějiny, to, co prožíváme, to je karikatura dějin, od pátého ledna 1968 ještě neuplynuly dva roky, nicméně ten čas je vyplněn fantasmagorickými výjevy a blábolením, pravda se donekonečna převrací naruby jako opilý žaludek, pojmy ztrácejí významy, čas se řítí odnikud nikam nesmyslným tempem, v němž zaniká prastará povaha věcí, nelze se ničeho s jistotou dotknout, protože ze všech částeček okolního světa vyhřezne nesrozumitelnost.“

Ve zlomových liniích vnímáme dějiny jako drama a v tomto žánru, jeho kategoriích a charakterech, jsou také nejsnáze přístupné. Jinak se uzavírají. Pod pěnou pohyblivých a zaměnitelných událostí působí síly, které od nepaměti určují jednání lidí a společností. Kultura je dokázala odhalit v mýtech, příbězích a metaforách. Z nich nevyhnutelně čerpali naši očití svědci. Katolík Zahradníček oživil pozdně středověkou poetiku danse macabre, slepého zmítání loutek nad propastí, vedených nejspíše rukou ďáblovou. V ní se mu jevil svět manipulovaných mas směřující k extatické jednomyslnosti při vynášení hrdelních rozsudků v inscenovaných procesech s obětními beránky. Agnostik Juráček zvolil shakespearovské prizma vykloubeného světa, ve kterém „pokřiví se každá čistá věc“. Viděl, jak jednou usvědčená lež se znovu stává pravdou, bezohledné noční přepadení je oslavováno jako bratrská pomoc, spiklenci a zrádci jsou povýšeni na zachránce země a ti, od nichž se čeká, že ji zachrání, schvalují drakonické zákroky proti lidem, kteří jim věří a jsou ochotni riskovat pro ně život.