Svíčková & kultura popová
Vizuálně se může Čoko voko zdát jako surreálně nadsazené retro. Ale znějí úplně jinak: jako vyvážená chuť říci něco až intimně samy za sebe a nechat se při tom svádět k fikčním odbočkám směrovkami jazyka a rýmů. Čoko voko nejsou parodie, jsou skutečný hip hop.
„Ženský hip hop? To zní zajímavě, žádná Lady Sovereign ani Missy Elliott na zdejší scéně zatím není,“ poznamenal nedávno zástupce velkého vydavatelství, když se dověděl o duu Čoko voko. Ale rap Zuzany Fuksové a Adély Elbel je pro „velkou“ mediální scénu nejspíš dost syrové sousto. Smlouvu na desku zatím nemají.
„Móda osmdesátých let je velká výzva,“ doznává Adéla a Zuzana mezi inspiracemi jmenuje Saskii Burešovou. Vizuálně se může Čoko voko zdát jako surreálně nadsazené retro. Ale znějí úplně jinak: jako vyvážená chuť říci něco až intimně samy za sebe a nechat se při tom svádět k fikčním odbočkám směrovkami jazyka a rýmů. Čoko voko nejsou parodie, jsou skutečný hip hop. Hlavně proto, že ctí jedno z jeho pevných pravidel: Správní hiphopeři mluví o vlastní identitě! V dívčí verzi to dopadá velmi jinak, než jak jsme zvyklí od zdejší pánské scény.
NATO a kočičí zlato
Pro hip hop jsou charakteristická dvojverší. Je to forma věku netrpělivosti, na jedno slovo je třeba rychle připlácnout druhé, pointa, uzavřít a nazdar. Čoko voko zákon rychlého uspokojení ctí, umně však řetězí desítky replik do litanických textů. Uvažuje se tu o tom, „že skinheadi vymíraj jak medvědi a na rasu už nikdo nehledí“, případně „jestli budu mít osm mulatskejch dětí a jestli mi to na fotkách půjde…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
