Největší očista začíná
Opuštěné areály okupačních vojsk jsou jen částí ekologických škod zděděných z éry před listopadem ’89. Většinu z toho balíku tvoří jezera jedovaté podzemní vody a nekontrolované skládky nejrůznějších chemikálií v areálech strojíren, chemiček a dalších průmyslových provozů.
„Tenhle byl poslední,“ ukazuje Milan Kraus k rezavé rouře trčící ze země. Je to konec pětadvacet metrů hlubokého vrtu, který loni na Vánoce odsál z podzemí Milovic poslední litry chemikálií, což podle starosty Krause městu definitivně vrátilo punc místa vhodného k životu. „Čekali jsme na to od listopadu dlouhá léta, teď je to tu a my podle všeho začínáme od začátku,“ usmívá se padesátník ve sportovním triku.
75 tisíc prázdných míst
Nový start Krausova města nevypadá špatně. Věkový průměr je tu pouhých devětadvacet let a Milovice se mohou pochlubit i nejvyšší porodností na počet obyvatel v Česku. „Stěhují se sem hlavně mladí lidé a ze dvou tisíc porevolučních obyvatel se město vyšvihlo na čtyřnásobek,“ cituje starosta statistiku s tím, že třípokojový byt lze v Milovicích pořídit za třetinu pražské ceny a po nedaleké dálnici je to přitom do hlavního města slabá půlhodinka cesty.
Nezvykle velkou nabídku volných bytů stejně jako nefalšovanou radost usedlíků z nově příchozích „zařídila“ v Milovicích drsná historie: tisíce předchozích nájemníků opustily město náhle před osmnácti lety a nechaly po sobě doslova spoušť. V Milovicích si totiž po invazi v roce 1968 zřídila klíčovou vojenskou základnu sovětská armáda a k tereziánským kasárnám přibyl postupně čtyřicetikilometrový areál…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
