Mistrovství světa v integraci

„Tehdy jsme vážně zvažovali, zda prezident republiky na tu událost půjde oděn v národním dresu, anebo s menší státní vlajkou vlastenecky přehozenou přes ramena,“ vzpomínal na horký nedělní večer 12. července 1998 někdejší hlavní poradce v Elysejském paláci Jérôme Monod.„A pak jsme zjistili, že předseda vlády se zúčastní s šálou v barvách trikolory, takže to bylo jasné.“

Když pak ve 47. minutě fotbalového utkání Francie-Brazílie záložník Emmanuel Petit vsítil do brazilské branky třetí gól a bylo zřejmé, že Francouzi poprvé v historii kopané převezmou zlatý pohár FIFA, mohl celý svět vidět prezidenta Chiraca a premiéra Jospina, jak se v čestné lóži nadšeně objímají, zamotaní do modro-bílo-červených šál.

V tom okamžiku se však ve Francii zrodil i jiný fenomén než na pár chvil zapomenutá politická rivalita mezi pravicovým prezidentem a levicovým premiérem. Souvisel rovněž s barvami. Vítězné mužstvo vedené Francouzem kabylského původu Zidanem, v němž první housle hráli například rodilý Ghaňan Desailly, Bask Lizarazu, potomci arménských přistěhovalců Djorkaeff a Boghossian či míšenci z karibských ostrovů Thuram a Henrry, rychle získalo přezdívku black-blanc-beur (černý, bílý, snědý) a stalo se opěvovaným symbolem úspěšně zvládnuté integrace přistěhovalců à la française.

Jako nikde jinde

Bylo to vidět i…