Jídlo ve tmě

„Aha, červená,“ dívka Rachel si prohlíží stopy omáčky na svém tričku. Jedině podle nich může zjistit, jak vypadalo to, co měla právě k večeři. Jedla totiž v restauraci Unsichtbar v centru Berlína, kde se stoluje v naprosté tmě. Je to zajímavý zážitek. A nabízí se už prakticky ve všech evropských metropolích včetně Prahy.

Tma je úplná. Když si člověk položí vidličku, už ji možná nenajde. Když si chce ukrojit maso, musí ho nejdřív na talíři nahmátnout a nakonec ho vzít raději do ruky, pokud ho nechce katapultovat kamsi do tmy. A když nese lžíci do úst, občas se trefí o pár centimetrů vedle.

Jiná část zážitku je příjemnější. Třeba číšník s hlubokým hlasem, který při chůzi zvedá lehký větřík, mnohem vínovější chuť vína i hovory od vedlejších stolů: „Ti slepí fakt nic nevidí,“ uvažuje to poněkud netaktně někde ve tmě.

V berlínském Unsichtbar pracuje několik nevidomých a část výtěžku jde na jejich podporu. V Praze vznikla podobná restaurace s názvem Pod křídlem tmy, ta však žádné dobročinné ambice nemá.

Původně šlo ale hlavně o to nějak zviditelnit nevidomé. Celý nápad se zrodil v Curychu, kde nadace Blind-Liecht otevřela před devíti lety první temnou restauraci. Jmenuje se Blinde Kuh, což neznamená jen slepá kráva, ale také slepá bába. Dnes je možné si na slepou bábu zahrát v Curychu a Basileji (www.blindekuh.ch), Unsichtbar je v Berlíně, v Kolíně nad Rýnem, v Hamburku (www.unsicht-bar.de). V Paříži a Londýně mají restauraci Dans le noir? (www.danslenoir.com), v Amsterdamu zase Ctaste (www.ctaste.nl). Cena je všude podobná, v Praze 990 korun, v cizině kolem 40 eur.

A je vlastně o co stát? Mladá Američanka Rachel je se zážitkem v berlínské restauraci docela spokojená: „Jídlo bylo dobré, i když nijak zvláštní. Ale líbilo se mi to objevování chutí.“ Recenzent britských The Times v restauraci Dans le noir? v Londýně zažíval pocity „klaustrofobické až k panice“. A když se ho přátelský číšník zeptal, jaké to bylo, jeho nejsilnější dojem prý byl, že „slepí lidé jedí hnusné jídlo“.