Díky, raději budu ministrem

Chod státu se kvůli tomu nezadrhává a v běžném životě si toho člověk nevšimne. Už sedm měsíců se tu marně hledá někdo ochotný a schopný vést evropský výbor ve zdejším parlamentu. Pro zemi, která má zanedlouho řídit celou Evropskou unii, je to pozoruhodný jev.

Haló, tady kontrolor

Očekávala se bouřlivá debata s velkou účastí médií. Vládní delegaci čekal za pár hodin odlet do Bruselu vymýšlet odpověď na irské „ne“ a zdálo se, že schůzka sněmovního výboru pro evropské záležitosti je přesně tím místem, kde se bude pilovat, vysvětlovat a vymýšlet český postoj.

Místo toho však ono úterní ráno posedávala v zasedačce výboru nad kávou jen pětice z jeho celkem šestnácti členů a vicepremiér Alexandr Vondra čelil smršti celkem tří otázek: co Evropa udělá pro ženy nucené k sexu, jak pomůžeme Africe a co bude dál s terorismem. Vyřídit toto opozicí dopředu ohlášené „grilování“ zabralo zkušenému debatérovi Vondrovi necelou půlhodinku. A bylo po všem. „Je to tím, že jsme se sešli v nezvyklou dobu,“ vysvětlovala později bezzubost schůzky místopředsedkyně výboru Anna Čurdová (ČSSD). „Takhle málo nás ještě nebylo,“ posteskl si i další místopředseda Petr Krill (ODS). „Nebylo to úplně příjemné.“

Nejen jeho členové mají ze slabosti výboru nepříjemné pocity. Jde totiž o sice nenápadný, nicméně velmi důležitý sněmovní…